Tak trochu rouhačsky nás v redakci napadlo – odevzdám třeba bundu, oni ji sešrotují a dají nám peníze? Ale na druhou stranu, proč to nezkusit . . .

Je pondělí 4. května jedenáct hodin dopoledne a přicházím k podnikové prodejně firmy Jitex v Písku na Alšově náměstí. Na jedné z vitrin mě opravdu vítá nápis Šrotovné – za starý pletený výrobek nový se slevou 15 procent. Chvilku u ní stojím a čekám, zda si jí někdo z chodců všimne. Asi proto, že leje jako z konve se tu nikdo nezastavuje.

Jdu tedy do prodejny, kde je ale prázdno. „Co je to za novou akci? Už to někdo využil?“ ptám se prodavaček.

Světe, div se – jsem prý první. A to ve státě, kde většina lidí každou korunu desetkrát obrátí, než ji pustí do oběhu. „Reklamu máme teprve od rána. Ono to vždycky trvá pár dní, než si toho lidi všimnou nebo si to mezi sebou řeknou,“ říká prodavačka Pavlína Rychlíková.

V prodejně ještě okukuju tak hodinu a čekám na úlovek. Nic. Nikdo z příchozích o akci neví. Jedna zákaznice, která si přišla koupit prostěradla, ale koupi nakonec odložila s tím, že tričko nějaké určitě najde a přijde znovu až další den.

Volám do Jitexu obchodnímu řediteli Františku Kunclovi a ptám se ho, čí to byl nápad, použít název šrotovné pro slevovou akci. „Popravdě řečeno napadlo to našeho výkonného ředitele Radka Slavíčka. Spojili jsme to s nápadem sleva a charitativní akce. Oblečení, které vybereme, věnujeme na charitu. Kam to půjde, to teprve vymyslíme,“ říká Kuncl.

Zajímá mě, jak přišli ve firmě na slevu zrovna 15 procent. Jiný obchod s oblečením ve městě totiž nedávno za přinesenou mikinu dával slevu na zakoupený výrobek rovných padesát procent. Tam si ovšem pochvalovali, že tržby šly výrazně nahoru a lidi toho náležitě využili. Přece jenom patnáct procent není zas až tak moc…

„Musíme vycházet z faktů. Aby to pro nás bylo ještě rentabilní a přitom to bylo efektivní a zajímavé pro zákazníky,“ dodává ředitel.

Prvotní myšlenka, zvednout prodej, se ale v prvním dni zřejmě moc nepovedla. Do obchodu se v průběhu dne vracím ještě dvakrát, ale prodavačky na mě už od dveří kývají, že nic moc. „Byly tu jen tři zákaznice, dvě z nich o tom nevěděly,“ hned mi hlásí.

Čekám na další nakupující. Čekání trvá dlouho. Napadá mě, že když ne nikdo jiný, využiju toho aspoň já. Doma se vždycky nějaké starší tričko najde a pyžamo potřebuju jako sůl. Naštěstí bydlím nedaleko, tak si pro něj zajdu. Nechci přece slevu zadarmo.

„Tak to jste pořád ještě první,“ říká mi při další návštěvě Ivana Vařenková. Vybírám si pyžamo, platím starým tričkem a také penězmi. V uších mi ještě znějí slova ředitele Kuncla, který se neodvažoval tipnout, jak akce dopadne.

Pro jistotu volám také do druhé prodejny v areálu firmy. Tady mi Radka Lazecká potvrzuje, že se „šrotovným“ nepřišel dnes nikdo.

Ještě honem se vracím před koncem prodejní doby. Zrovna tam nakupuje Zuzana Bučeková z Tálína, ale sleva ji nezajímá. „Takže jsem první a jediná, co?“ ptám se. Prodavačka ale kývá hlavou, že ne a ukazuje další triko. Reklama přece jen zabrala. V prvním dnu jsme byly dvě.