Pro Marii Schmidtovou z Písku začalo vše už o Vánocích, kdy jí manžel pořídil pod stromeček počítač. Neměl prý trpělivost všechno jí vysvětlovat a učit ji, a proto k počítači přidal i zaplacený kurz. „Je to krásný dárek, jsem ráda, že to udělal. Je nejvyšší čas se to naučit,“ domnívá se.

V první hodině v pondělí ráno sedí v učebně u počítačů nesměle šest žen a dva muži. Jsou tu i manželé Olga a Jiří Stříbrští, přičemž Jiřímu už je neuvěřitelných 75 let. Oba se těší, jak si budou povídat a psát s dcerou, která žije ve Švýcarsku. Jiří Stříbrský je původním povoláním akademický malíř a restaurátor, v minulosti by ve svém povolání počítač určitě využil. „Když nebude jeden něco vědět, druhý mu poradí. Anebo se u toho pohádáme,“ říká se smíchem jeho manželka.

Už za tři hodiny si mnozí pochvalují, co všechno se za jediný den naučili a jak jim to bude k užitku. Marii Přibylovou z Písku přivedl do kurzu zájem o všechno dění kolem. „Chci vědět víc a víc. Počítač doma máme, s manželem se o něj dnes už přetahujeme. Nejdříve ho ale nechtěl,“ přiznává. „Je to báječná věc, i když spoustu věcí neumím. Ale proto jsem tady. Už dnes jsem se dozvěděla věci, které jsem neznala a potřebuju je,“ pochvaluje si.
Jiřina Kulířová už se těší, jak si bude vyhledávat všechno kolem cestování, další hned napadá, že by se mohli dívat na různé servery, kde jsou třeba časopisy, cestování nebo i recepty.

Svorně se však domnívají, že se jim tím otevřou zcela nové obzory. Po absolvování kurzu už budou sami umět vyhledávat na internetu všechno, co je zajímá, psát e–mailové dopisy, komunikovat s příbuznými v zahraničí, telefonovat třeba přes Skype, psát smsky, ukládat fotografie či jen číst časopisy a noviny.

Kurz pořádají v Domě dětí a mládeže v Písku už počtvrté. Skupina, která se do kurzu přihlásila, absolvuje 22 hodin, ve kterých se naučí základní počítačové dovednosti.

Vedoucí Karel Červenka je s frekventanty nadmíru spokojen. „Podceňovat seniory je hloupost. Spíš se na začátku bojí, ale nestane se, že by se to nenaučili. Rozhodně lidé v produktivním věku, které přinutí ke kurzu třeba vedoucí v práci, se přizpůsobují hůř. Nemají chuť se učit, nemají čas, zatímco senioři jsou úžasní,“ myslí si.

Děti si prý chtějí spíš hrát. Dospělí, kteří kurzem musí projít, to berou jako povinnost, kdežto senioři jsou na tom nejlépe. Chtějí sami, mají disciplinu, chuť, odhodlání a čas.

Proč je ale v každém kurzu více žen, neví. Domnívá se, že muži už většinou na počítačích pracovat umí. „Anebo je to také tím, že ženy se méně bojí,“ dodává.