Jeho dědeček František V. (83) má opačný názor. „Mladí na peníze tak nehledí, ale já si myslím, že když jsem celý život platil pojištění, mám na léky nárok bez poplatků. Potřebuji prášky nakoupit tak jednou za tři měsíce. Vždy pošlu vnuka do nemocnice,“ popisuje. Jasno nemá jen v darovací dani v souvislosti s přijímáním daru od kraje. „Kdybych musel do nemocnice k hospitalizaci, zaplatil bych. Doma přece taky svítím, topím a jím. A pro léky snad nechodím tak často, aby se mě to týkalo, “ uvažuje.

Tisková mluvčí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích Jaroslava Musilová vysvětluje: „Přesáhne–li částka v průběhu dvou po sobě jdoucích kalendářních roků dvacet tisíc korun, vybere se daň jen z té části, která dvacet tisíc korun přesáhne. Částka nad tuto hranici se zdaňuje sedmi procenty.“ Kvůli strašáku daně někteří lidé raději poplatky za recept platí i nadále. „Stává se, že přijde klient a hned říká, že jestli musí něco podepisovat, tak si raději zaplatí,“ potvrzuje majitelka písecké Lékárny U Orla Hana Krejčířová s tím, že v jejich lékárně se ale nic nepodepisuje.

Pro lékárny v menších městech na Písecku se zatím moc nezměnilo. „Počet zákazníků se nám výrazně nesnížil, zmenšil se počet předložených receptů, ale také ne příliš dramaticky,“ popisuje majitel protivínské Lékárny U Palmy Jiří Klement.

Situaci zatím nehodnotí vedoucí milevské lékárny Aspasia Lenka Třeštíková. „Dá se to těžko posoudit, byly jarní prázdniny. Určitě někdo využije možnosti v nemocniční lékárně. Už se mi ale i několikrát stalo, že naopak vybírali recept z nemocnice u nás,“ říká. Podle Třeštíkové je to tím, že se zřejmě lidem nechce čekat ve frontě v nemocniční lékárně i přesto, že zde nemusí platit poplatek.