Se zbouráním Rybářské ulice, Drátovského mlýna, špitálku a dalších objektů se zejména starší generace obyvatel města dosud nevyrovnala .
„Vždycky, když přijedu do Písku a jdu s babičkou a dědečkem na procházku po nábřeží, rozhovor má stejné téma: Rybárna se neměla bourat,“ říká pětadvacetiletá písecká rodačka Eva Novodvorská, dnes žijící v Praze. Zná tuhle historickou ulici jen z obrázků a z filmů s Jindřichem Plachtou, ale nostalgii prarodičů chápe. Na druhou stranu si myslí, že některé objekty si odžijí své a a měly by ustoupit novým.


„V těch malých až k vodě sahajících domečcích by se určitě dobře nebydlelo. Zřejmě se zbourat musely. Ale ty krabice, které se místo nich postavily na pravém břehu Otavy, no to je hrůza,“ dodává Eva.


O citlivých, ale občas i necitlivých zásazích do historické zástavby diskutovali účastníci středeční vernisáže výstavy fotografií Šumná a bezbranná s tvůrci televizního cyklu Šumná města Radovanem Lipusem a Tomášem Hendrychem.


„Na seriálu oceňuji zejména to, že neukazuje jen všeobecně známé historické objekty, ale často i drobné, ale zajímavé stavby, které dotvářejí kolorit města. David Vávra, který seriálem provází, je architekt. Jeho výklad odborníka je však dobře srozumitelný i laikům,“ uvedl jeden z návštěvníků výstavy Bohuslav Richter.


Podle názoru manželů Hany a Pavla Sedláčkových svérázný, ale vtipný slovní doprovod Davida Vávry podnítil zájem lidí o architekturu.


Aleš Vosáhlo se na delší dobu zastavil u jedné z úvodních fotografií, na kterých je jeho domovské město Hradec Králové. „Trochu Písečákům závidím, že většinu objektů opravují s velkým citem. To o Hradci nemohu říct. Dívám se tady na značně devastovaný objekt bývalého hotelu Grand, kde jsem kdysi pracoval. Dnes je opravený, ale slouží z části jiným účelům a už to není ono,“ zavzpomínal Aleš Vosáhlo.


„Bylo by dobré zachovat i detaily na budovách. V Písku mám na mysli neopakovatelná domovní znamení,“ připomněl městský památkář Martin Zeman. Některá znamení jsou na zákonem chráněných objektech, to je například dům U lodě na Velkém náměstí. Další, jako Tři koruny nebo U klíče, jsou chráněny jen v rámci městské památkové zóny. Zatím ale ke konfliktům mezi majiteli a památkáři nedošlo.


Fotografie Michaela Míčka na výstavě zachycují nejen historické budovy, ale i zajímavé objekty z relativně nedávné minulosti.
„I ty by měly být zachovány pro budoucnost. Člověk si musí uvědomit, že právě tyto novější objekty jsou ohroženější a více bezbranné než památky z dávné historie,“ myslí si Tomáš Hendrych.


Jeho kolega Radovan Lipus vidí důležité poslání seriálu Šumná města v tom, že upozorňuje na industriální památky a architekturu devatenáctého a dvacátého století. Podle něj po desetiletích nezájmu začíná být tato architektura vnímána a respektována. Každá doba i v architektuře je neopakovatelná a už ji nikdy nelze vrátit. Tak jako se například nevrátí doba gotických katedrál, nebo na druhé straně éra vysokých pecí.