Ubohost. Tak označuje vepřín u obce Lety nový ministr pro lidská práva Michael Kocáb. Vepřín je nedaleko místa, kde za druhé světové války stával sběrný cikánský tábor.


V den svého uvedení do funkce Kocáb prohlásil: „S velikou silou najedu na to, aby byl konečně zlikvidován ten prasečák v Letech, který svědčí o naší téměř ubohosti, že nejsme schopni prostě z koncentračního tábora pro Romy udělat pamětní místo.“ Přidal se tak ke kritice romských i dalších nevládních organizací a Evropského parlamentu.


Na ministrova slova reagoval Výbor pro odškodnění romského holocaustu, který patří k nejvytrvalejším zastáncům zbourání vepřína a vybudování důstojného památníku. „Každý si na tom vylámal zuby. Nicméně rádi panu ministrovi v jeho snažení pomůžeme. Pozůstalí po obětech nacismu a dosud žijící romští vězňové koncentračních táborů jeho prohlášení vítají. Chceme se s novým ministrem co nejdříve setkat a téma vepřína Lety začít razantně řešit,“ uvedl Čeněk Růžička, prezident Výboru pro odškodnění romského holocaustu.


Ve zbourání velkovýkrmny prasat nevěří terénní sociální pracovník organizace Člověk v tísni Matěj Sarközi z Písku. „Vykoupení objektu, jeho zbourání, případně výstavba nového v jiném místě, je záležitost několika stovek milionů korun. Při současném stavu rozpočtu a nastupující finanční krizi vláda tak velké množství peněz zřejmě neuvolní,“ myslí si Sarközi.


Stanovisko majitele vepřína, akciové společnosti AGPI Písek, zůstává stejné. „Nechceme objekt ani prodat ani zbourat, ale chceme zachovat stávající stav. V současné době naši firmu nikdo neoslovil. Před závěrem uplynulého roku se uskutečnilo jednání s ministryní Džamilou Stehlíkovou a představiteli Jihočeského kraje, ale bez konkrétního závěru,“ uvedl včera pro Deník ředitel společnosti AGPI Jan Čech.

Historie sběrného tábora v Letech:

Otevřen v srpnu roku 1940 jako kárný pracovní. Byl určen pro muže, kteří nemohli prokázat zdroj obživy. V srpnu roku 1942 byl změněn na cikánský sběrný tábor. Do května roku 1943 jím prošlo 1308 Romů – mužů, žen i dětí. 327 jich zde zemřelo a přes 500 jich bylo odvezeno do koncentračního tábora v Osvětimi. Většina z nich se odtud nevrátila.