Dva roky trvalo, než se odhodlala Veronika Vrkočová z Oseku u Písku odejít od svého druha i s jejich malou dcerou. Celou dobu snášela týrání. „Bil mě a pálil cigaretou. Vyhrožoval, že mi vezme dceru a už ji neuvidím,“ popisovala tehdy.
Později násilník otočil svou agresi i proti dítěti. To byla pro mladou ženu poslední kapka. Oznámila vše policii. Její druh skončil za mřížemi.
Oběti domácího násilí mohou vyhledat pomoc i v píseckém sociálně psychologickém centru Arkáda.
„Důležité je nenechávat si to pro sebe. Pokud k nám klienti přijdou, nebo zavolají na naši Linku důvěry, mluvíme s nimi, určíme, zda se jedná o domácí násilí. Klient se pak obrátí na policii, ta násilníka zadrží a vyhodnotí, co se stalo. Dobré je, pokud má týraná osoba zprávu od lékaře. S jejím souhlasem jsme schopni i my podat policii informace o tom, že obět nás kontaktovala,“ popisuje zástupkyně vedoucí Arkády Miroslava Pravdová.
Případy domácího násilí se zabývá i Intervenční krizové centrum v Českých Budějovicích. Pracovníci centra sami kontaktují oběti v případě, že policie vykáže osobu, která je ohrožuje.
„Typickým pro domácí násilí bohužel je, že oběti násilníka neobviňují, omlouvají ho a často mají sami pocit viny. Pokud je ale násilník trestně stíhán například pro týrání osoby, už potom na vůli nebo souhlasu oběti nezáleží,“ vysvětluje sociální pracovnice Intervenčního centra Vlasta Petríková.
K vyhodnocení rizika stupňování domácího násilí slouží policii i krizovým centrům patnácti otázkový test na rizikové faktory s názvem Sara dn.
Pokud dojde k desetidennímu vykázání z domu, týraná osoba má čas, aby začala jednat. Případně má možnost podat návrh na předběžné opatření, kdy se vykázání prodlouží o další měsíc. Lze také podat žádost na soud, aby násilník nemohl být v kontaktu s dotyčnou rok.
