Stejný problém představuje i odpad z domácích drtičů. Třídit odpad v domácnostech už lidé umí. Jen málokdo však ví, kam s mastnotou.
„Tuky jsou jedním z největších problémů na čistírnách,“ potvrzuje Michal Hudák, technický pracovník VAK JČ provozní středisko Písek. Zatímco různé plovoucí předměty se zachytí na čistírně hned při vstupu a odstraní se, tuků se zbavují obtížně.
„Po ochlazení tuků v kanálech vznikají hrudky, které se postupně nabalují a zachycují do sebe další příměsi. To pak ucpává čerpadla,“ potvrdila tisková mluvčí VAK JČ Renáta Kolarczyková.
Stejný problém zažívají na čistírnách s rozdrcenými odpady z domácích drtičů.
Vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu v Písku Miloslav Šatra potvrzuje, že velké firmy a vývařovny jsou kontrolované a s tuky a bioodpadem u nich problémy nejsou, ale v domácnostech je situace daleko horší. Přiznává, že osvěta v tomto případě zatím pokulhává. „Psali jsme upozornění do městského zpravodaje. Biologický odpad by měl končit raději v kompostech, ale dokud není lidem nabídnuta alternativa, kam s ním, nemá cenu dělat osvětu,“ řekl Šatra.
Jak pracuje písecká čistírna
Voda je přečištěna přibližně za šest hodin. Jenom spláchnutého písku se z ní ročně vyseparuje 430 tun. Do Otavy pak odchází voda čistší, než je v řece.
Tisková mluvčí připouští, že také z jejich strany osvěta chybí. „Kampaň by se ale měla vést na více úrovních“ domnívá se.
Zatím jediný způsob, jak se zbavit přepálených tuků z domácností, je slévat je do plastových nádob a pak je odvézt do sběrných dvorů. Biologický odpad by ale měl končit na kompostu. Praxe je taková, že skončí spíše v odpadkovém koši.
