Po rozvodu přišel Luděk o práci i byt. Vrátil se k matce. „S depresemi jsem se léčil už na střední škole, po rozvodu se to vrátilo, ale v daleko větší míře. Smutek je aspoň nějaká emoce, já jsem ale cítil jen prázdno. Nic mě nezajímalo, nikam jsem nechodil. Jen jsem seděl a kouřil,“ vzpomíná Luděk.
Mirka Pravdová, která v Písku vede Linku důvěry Sociálně psychologického centra Arkáda, podobné příběhy zná důvěrně.

„Když lidé delší dobu pociťují špatnou náladu, uzavírají se, je důležité nebát se a vyhledat odbornou pomoc. Je bezplatná a anonymní,“ říká Pravdová.
„Těžkými depresemi často trpí osamělí lidé. Když zavolají na Linku důvěry nebo přijdou za psychologem, bývá to první volání o pomoc. Klienta se snažíme zklidnit a hledáme společně řešení,“ upřesňuje vedoucí Linky důvěry.

Luděk odbornou péči dlouho odmítal.

„Bylo mi stále hůř. Něvěděl jsem jak z toho ven, tak jsem spolykal všechny léky, co jsem měl doma,“ líčí. Tehdy pětačtyřicetiletého muže našla v bezvědomí jeho matka. Následovala ústavní léčba na psychiatrii, v léčebně U Honzíčka, kde je primářkou Eva Kadlecová.

„Pokus o sebevraždu je vždycky volání o pomoc. Neměli bychom je podceňovat,“ říká primářka písecké psychiatrické léčebny. Někdy se ale stane, že úvahy o ukončení života dotyčný zrealizuje. Má–li štěstí a někdo ho zachrání, dostává se do péče psychiatrické léčebny.

„Musíme s pacientem mluvit. Při rozhovorech se snažíme jej blíže poznat, jeho rodinu, zázemí, minulost, jeho další plány. Takže jsme rádi, když zůstane v léčebně a můžeme se mu dále věnovat,“ dodává primářka Eva Kadlecová.