I přesto, že bylo méně plavidel než vloni (9 soutěžních a jedno pořadatelské – Divadla Pod čarou) a podle návštěvníků trochu méně lidí (těžko říct?), diváci si akci pochvalovali.

Už na Dukle totiž vládla pohodová atmosféra plná napjatého očekávání až plavidla vyplují na svou pouť po řece. Vyplout se podařilo všem za neskrývaného aplausu a ovací publika. Mnohoobdivovatelů a fanouškůnásledovalo posádky po břehu až k Sulanovi.

A právě tam Neckyáda vyvrcholila a proměnila se ve skutečnou kulturní slavnost. Pestrý program určený především pro mladší děti ale nenudil ani dospělé. Zvláště kouzelníkovi/žonglérovi se svou partnerkou nebo pirátské diskotéce se výborně dařilo děti nenásilně zapojovat do dění. A ty se mohly přetrhnout, které bude panu kouzelníkovi či pirátce – zpěvačce asistovat.

I když se U Sulana sešlo aspoň na začátku několik stovek lidí, stále si „zahradní slavnost“ zachovávala příjemnou až rodinou atmosféru, kde se dobře pije i jí, hovoří s přáteli a kultura se vnímá plnými doušky.

Člověk měl dojem, že se ocitl v jedné velké rodině, kde vládne pohoda a dobrá zábava, a přitom to má jakousi slavnostní atmosféru. Ta se bohužel vytrácela na letošních městských slavnostech Dotkni se Písku, které se sice proměnily na opravdu levný festival, na němž se vystřídala řada zvučných es, ale nebyla to akce ničím výjimečná a zajímavá.

Spíše rozvleklá obyčejná pouť tradičních rozměrů a minimálních přesahů. Středověk, na němž bylo z velké části promo akce postaveno, zdaleka nenaplnil očekávání, která předem avizoval. Výjimkou byly Palackého sady, kde vládla podobná atmosféra jako U Sulana. Tyto dvě kulturní akce se možná nedají příliš srovnávat svým rozsahem, patrně i obsahem.

Atmosférou a celkovou náladou však ano. Ta na Neckyádě byla prostě slavnostnější než na městských slavnostech.