„Na zahradě bych si rád postavil novou kůlnu. Tyhle dřevníky mohou každou chvíli spadnout. Ale i na tu kůlnu musím mít povolení od památkářů. A když jí nepovolí, tak nevím, kam nářadí a stavební materiál schovám,“ povzdechne si Alois Židek, který má to štěstí, že žije v klidném koutě poblíž čimelického zámku, a zároveň tu smůlu, že jeho domek je v památkové zóně.

A není sám, kdo se v obci potýká u svého domu s podobnými problémy.

V roce 2002 byla totiž ministerstvem kultury zřízena krajinná památková zóna Čimelicko – Rakovicko o výměře přibližně 8 km čtverečních. Ovšem již v roce 1996 bylo rozhodnutím Okresního úřadu v Písku vyhlášeno ochranné pásmo nemovitým kulturním památkám v obcích Čimelice a Rakovice.

„Pro lidi to je velký problém. I u novějšího domu musí splňovat podmínky památkářů v barvě střešní krytiny nebo fasády,“ připomíná starosta obce Josef Hrouda.

Podle jeho slov obec navrhovala ve spolupráci s Památkovým ústavem z Českých Budějovic vymezit lokality, kde by nebyl tak přísný režim pro opravy či rekonstrukce staveb, které nejsou vyhlášeny jako památkově chráněné. U ministerstva kultury však návrh vyslyšen nebyl.

„Zatím jsem se nesetkal s tím, že člověk, který si dává krytinu podle požadavků památkářů, dostal zaplacen finanční rozdíl oproti levnější krytině, kterou by si jinak mohl dát. Tak jako to dostanou lidé, kteří žijí v památkově chráněném domě,“ dodává starosta.

Informace o tom, zda se nemovitost nachází na území krajinné památkové zóny či ochranného pásma, mohou lidé získat na obecním úřadě každé první úterý v měsíci i za účasti památkáře, na příslušném stavebním úřadě, nebo na odboru památkové péče při Městském úřadu v Písku.