Poměrně nový pavilon, který po ukončení vyššího stupně zbyl, dosud nemá využití a je zakonzervovaný pro předpokládané budoucí školské účely.
Mnozí rodiče ještě dnes váhají, zda by pro jejich potomka nebyla vhodnější městská škola, v níž by mohl absolvovat celou školní docházku a kam chodí třeba jeho starší sourozenec.

Podobná otázka může napadnout leckteré albrechtické zastupitele, kteří mají na osud školy podstatný vliv. Zvláště pokud nastane očekávané zrušení limitů minimálního počtu žáků, na které mnoho škol doplatilo. Stojí za to investovat značné sumy do provozu školy, když jsou peníze potřeba na spoustu jiných věcí?

Individuální péče

Než se rozhodnou a ovlivní tak život dětí i celé obce, měli by si uvědomit několik faktů. Ve venkovských školách bývá ve srovnání s městskými menší počet žáků a s tím související možnost individuální péče, zvláště o děti vyžadující zvýšenou pozornost – např. s lehkou mozkovou dysfunkcí, dyslexií. Učitelé znají všechny děti už od školky, výhodou je též blízkost bydliště bez zatěžujícího dojíždění.

Školy na vesnicích také obvykle pořádají daleko více akcí pro školáky i rodiče – mají zájem si z existenčních důvodů udržet co nejvíce žáků, jednak škola slouží jako kulturní centrum vesnice. Albrechtické děti v tomto školním roce zažily dvě divadelní představení, mikulášskou besídku, maškarní ples, velikonoční nadílku, výlet do Písku a vystoupení ke Dni matek.

Během roku mohou děti ve školce a školáci navštěvovat řadu kroužků – sportovní, výtvarně-dramatický, angličtinu nebo informatiku. Všechny kroužky jsou zdarma, stejně jako družina a mateřská škola. Tradicí se stal i každoroční plavecký výcvik.

Co čeká albrechtickou dvoutřídku v příštích letech je velkou neznámou, možností je více. Od nejhorší varianty v podobě jednotřídky přes zachování současného stavu až k ideálnímu postupnému obnovování tříd druhého stupně, na něž čeká dosud prázdné křídlo školní budovy.

Petr Ryšlavý