Dětské centrum

Dětské centrum Jihočeského kraje je jediným zařízením svého druhu v celých jižních Čechách. Navazuje na činnost krizového centra v Českých Budějovicích a poskytuje pomoc a služby dětem, matkám a rodinám v tíživé sociální situaci.

Od založení v prosinci roku 2005 už prošlo zařízením 90 dětí. „Čtyřiadvacet se nám podařilo dát do adopce, sedm do pěstounské péče, dvacet pět dětí se vrátilo zpět do své biologické rodiny a tři byly vráceny k příbuzným,“ uvedla Dana Vlášková z dětského centra.

Podle údajů centra musely být jen tři děti přesunuty do dalšího zařízení. Čtyři přijaté děti musely být převezeny na Slovensko, protože neměly české občanství.

Centrum mělo původně poskytovat péči kojencům a dětem do tří let.

„Ukázalo se však, že v některých případech je nutno umístit v našem zařízení i starší děti, například pokud jde o sourozence. Díky tomu jsme získali v roce 2006 statut zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Na přechodnou dobu tak můžeme poskytnout pomoc i starším.

Co se týká adopcí, mají v dětském centru samé pozitivní zkušenosti. „Všechny byly v pořádku, nikdy se nám nestalo, že by se nám dítě vrátilo zpět,“ dodala ředitelka. Za jak dlouhou dobu se dítě k novým rodičům dostane, je různé. Záleží na požadavcích.

„Pokud chtějí rodiče malé, zdravé dítě a ještě například holčičku, musejí počítat s tím, že bude doba čekání delší, než když budou trochu shovívavější,“ vysvětlila Dana Vlášková.

V zařízení zatím měli děti nejdéle kolem jednoho roku. Nejstaršímu, které se jim povedlo umístit do pěstounské péče, bylo dvanáct let.

Dětský domov

Rozhodně méně dětí odchází k náhradním rodičům z dětského domova. Adopce se totiž týká hlavně mladších dětí. „Za posledních dvanáct let se nám podařilo dát do adopce dvě děti a do pěstounské péče tři,“ uvedl ředitel domova Jiří Pán.

Největší problém je podle něho učinit dítě právně volné, aby mohlo být k takovému procesu nabídnuto. „Biologičtí rodiče musejí dát k adopci nebo pěstounské péči souhlas,“ zdůrazňuje.

Náhradní rodiče mohou děti získat v případě, že o ně ti biologičtí neprojevili půl roku zájem a nezkontaktovali je. „Měli jsme do pěstounské péče připraveny tři děti. Rodiče je nenavštěvovali ani se jim neozvali. Než se ale vyřídila veškerá potřebná dokumentace, což trvá asi rok, bylo po všem, rodiče děti kontaktovali,“ postěžoval si ředitel na pomalý postup úřadů. Přitom veškerý zájem biologického rodiče většinou spočívá jen v telefonickém rozhovoru jednou za několik měsíců.