Mladé páry dnes upřednostňují volný vztah před tradičním katolickým manželstvím

Proč dnes mladí lidé vstupují do manželství mnohem později než generace jejich rodičů a prarodičů? Nebo se případně neberou vůbec? Tuto otázku si pokládají nejen psychologové, sociologové, politici, ale také rodiče těch, kteří se svatbou příliš nespěchají.

„S přítelkyní žijeme a bydlíme jen tak v pronajatém bytě více než dva roky. Dítě zatím neplánujeme, jelikož chce přítelkyně ještě studovat. Pořídili jsme si psa, a možná zrovna společná péče a starost o domácího mazlíčka může být pro nás jakousi přípravou pro budoucí rodičovství. O svatbě zatím neuvažujeme,“ míní Lukáš, třicátník z Písku.

Podobně své vztahy vidí řada dvaceti a třicetiletých. „Dnes spolu mladí začínají nejdříve bydlet, proběhne první těhotenství, narození dítěte, a pak se třeba vezmou,“ míní Jitka Štětková, psychoterapeutka z Manželské a předmanželské poradny ve Strakonicích.

„Trend být „na hromádce“ byl dán ještě nedávno i tím, že pro matku samoživitelku byly výhodné sociální dávky. Zásadní věcí ale je, že tradiční manželství vychází z tradic katolické církve. A v Čechách tato tradice není tak silná. Pokud se nepletu, jsme jednou z nejvíce ateistických zemí v Evropě (nepřihlášení se k žádnému náboženství – pozn. autora). A když už, tak je nám bližší protestantství, přitom nezáleží, kolik je skutečně těch, kteří se hlásí ke katolické víře, ale jde spíše o vnitřní pocit,“ tvrdí psychoterapeutka.

Podle jejích slov byl za komunismu poměrně liberální zákon o rozvodech, což vedlo k vysoké rozvodovosti, která ale byla většinou opodstatněná. Byly také jiné normy, kdy se má dívka vdát a mít dítě.

„V minulosti k nám často vodili rodiče dívky na zplnoletňování, když otěhotněla a nebylo jí ještě osmnáct let, aby se mohla vdát. Rodina i společnost to od ní očekávala. Dnes se s tím nesetkáváme. Změnil se i pohled medicíny na prvorodičky. Když bylo kdysi matce nad třicet let, bralo se to hned jako rizikové těhotenství. Dnes už zdravotníci prvorodičku kolem třiceti let berou jako normu,“ upřesňuje Jitka Štětková.

Psychoterapeutka kvituje i fakt, že se daří víc než v minulosti dohoda o výchově dítěte v případě rozvodu či rozchodu.

„Pro dnešní mladé páry je důležité, že spolu žít chtějí, a není pro ně podstatné razítko od úřadů. Postupem času spíše naplňují přání svých rodičů, kterým často splývá rovina manželství s rovinou rodičovství,“ říká psychoterapeutka.

„Partneři nemusí být manželé a mohou být dobří rodiče. A naopak, mohou být manželé, ale nemusí být dobří rodiče,“ míní psychoterapeutka.
Poradci kvitují, že společnost vytváří prostor i pro „volné vztahy“ a nelpí na tradiční rodině v manželství. „Je dobře, že se nepodléhá jedinému univerzálnímu modelu, který musí všichni následovat, páry si tak mohou ušít svůj vztah na míru,“ dodává.

Rodinné poradny na jihu Čech