Rozvodů obecně přibývá. Zvyšuje se i jejich podíl na počtu uzavřených manželství. Řada mladých párů proto raději žije „na psí knížku“ a do svatby se nežene. Manželství přestává být i ekonomicky výhodnější než volný partnerský svazek. Rozchody pro partnery pak bývají i méně dramatické.

Bez komunikace

„Základní kámen úrazu partnerských či manželských krizí je v tom, že manželé mezi sebou přestávají komunikovat. O svůj vztah nepečují a nedokážou si najít čas jeden na druhého,“ míní Adéla Doležalová, psycholožka a vedoucí Manželské a předmanželské poradny ve Strakonicích.

Podle jejích slov se komunikace mezi partnery často vytrácí, když je dětem kolem deseti let. „Matky bývají na děti více opatrné, ochranitelské a spíše se dětí zastávají. Otcové jsou zase víc pro ráznější styl výchovy, a tím pádem dochází mezi nimi ke konfliktům,“ tvrdí psycholožka.

Spory o výchovu

„Nesoulad v názorech na výchovu se pak často přenáší i do partnerského vztahu. Rodiče se navzájem obviňují a nedokážou vysvětlit jeden druhému, proč jednají tak, jak jednají. Později své snahy o to se domluvit vzdávají,“ pokračuje Adéla Doležalová.

V její terapeutické praxi se často setkává s tím, že partneři si hledají podporu svého vidění světa, potažmo výchovy jinde – u náhradních partnerů.
„Při absenci komunikace se mezi partnery postupně ničí i složka erotická a manželé si hledají uspokojení jinde. Nevěra tedy bývá až druhotným projevem krize,“ dodává.

Častou příčinou rozkolu manželství bývá násilí. Novým fenoménem posledních pěti let je podle rodinných poradců psychické násilí.
„Hodně se objevuje u podnikatelů, kteří svým ženám rozkazují – Tohle si nekoupíš! Nebudeš se stýkat s rodiči! – vždyť nejsou na úrovni a podobně,“ tvrdí psycholožka.

Tito muži tak zneužívají svou ekonomickou moc k vydírání svých žen. Ve zralém věku mezi 40 až 50 lety si pak hledají mladé partnerky, o nichž se domnívají, že je budou lépe reprezentovat. „Lidé by měli mít svůj domov jako místo klidu a bezpečí. A měli by si ho chránit před stresem okolního světa, ne se bát chodit domů,“ říká psycholožka.

„Převážnou část našich klientů tvoří ženy, ale stále častěji chodí i muži. Je to i tím, že se tato služba více zviditelňuje a lidé se obecně méně stydí za to, když jdou za psychologem,“ domnívá se vedoucí poradny.

Terapeutka z manželské a předmanželské poradny tvrdí, že mnohem horší než krize mezi partnery bývají porozvodové „tahanice“ o děti, které bývají velmi dramatické. Ti partneři, kteří se dokážou domluvit například na střídavé péči jsou spíše světlé výjimky.

„Rodiče své děti neberou jako parnery pro komunikaci, neptají se na jejich názor. Řeší vše často jen podle svého vidění situace a na děti se převážně neohlíží. V těchto situacích mi je dětí opravdu líto,“ povzdechne si psycholožka.

Dokud je čas

Psychologové proto doporučují partnerům a rodičům přijít na terapii dokud je čas a není mezi partnery zase tolik zla. Je důležité přijít ve chvíli, kdy jeden druhého je schopen ještě přijmout zpátky.

Právě třetí nezávislá strana (tzv. mediátor) může dopomoci k nalezení kompromisu, není výjimkou, že se podaří i vztah předurčený k zániku zachránit.
„Rodiče si neuvědomují, že děti nejsou ty, které potřebují napravovat. Ony mají svého tatínka i maminku rády bezpodmínečně. Naučit se komunikovat potřebují především rodiče. Důležité je, aby pro komunikaci v rodině brali jako partnery i své děti,“ upřesňuje psycholožka.