Jen za sobotu a neděli vyjížděli příslušníci Hasičského záchranného sboru často společně s dobrovolnými sbory v pětapadesáti případech. Vzhledem k orkánu EMMA to byla situace mimořádná, ale i ta dokazuje, jak se za posledních dvacet let výrazně změnila práce hasičů – záchranářů.

Ti jsou nyní zařazeni spolu s policií a rychlou zdravotnickou službou do integrovaného záchranného systému, jehož členové jsou schopni na té nejvyšší profesní úrovni zachraňovat majetek občanů a jejich životy. O uplynulém víkendu například nechali v klidu hadice, ale velmi zručně se oháněli motorovými pilami.

Na to, jak obrovský kus cesty hasiči ušli, vzpomínali jedni ze služebně nejstarších v okrese, starosta občanského sdružení hasičů ČMS Písek Jiří Novák a místostarosta Jaroslav Kadlec.

„Když jsem v roce 1970 nastoupil na tehdejší ONV na inspekci požární ochrany, byly ve výbavě profesionálů, kteří tehdy sídlili u zdravotnické školy u Kamenného mostu, jen velmi skromné prostředky pro klasické hasební zásahy. Jako cisternové vozy sloužily například kropička Liaz nebo automobil Tatra 138. Nejhorší ale bylo zázemí pro vlastní hasiče, kterých bylo tenkrát necelých třicet a sloužili ve třech směnách po čtyřiadvaceti hodinách,“ zavzpomínal Jiří Novák.

Na ubytovně se tehdy hasiči střídali o postele, topili si v zimě v kamínkách, k dispozici měli jednu sprchu a jejich vybavení se nijak zvlášť nelišilo od vybavení kterýchkoli dělníků, pracujících pod širým nebem.

Později přišly jako zásahové vozy Avia 30, dodnes používané některými dobrovolnými sbory, a zásadní zlom přišel až po dostavění nové hasičárny ve Vrcovické ulici v roce 1984. Tu si vlasně postavili hasiči sami v takzvané akci Z.

Techniku doplnily nové cisterny, požární vozidlo s výsuvným žebříkem, a protože se začalo stále častěji jezdit i k dopravním nehodám, přibylo pohotovostní osobní vozidlo předělané z Tatry 603 a později Tatry 613.

V dnešní době už patří k povinnostem hasičů nejen asistence u dopravních nehod, výškové práce, ale také práce pod vodou, likvidace nebezpečných chemikálií, ropných produktů a dokonce i nebezpečných jedů. Tomu odpovídá i jejich špičková výstroj.

„Ta se výrazně změnila i u dobrovolných sborů a hlavně se s ní jejich členové naučili účinně zacházet,“ doplnil Jaroslav Kadlec, který léta velel jednotce píseckého Jitexu.