Osmmaminek s dětmi přivítalo rok 2008 v komunitě na zámečku Karlov u Smetanovy Lhoty. Zařízení patří organizaci Sananim, která provozuje celorepublikovou síť propojující všechny formy péče o drogově závislé.

„Máme plno a pořadník je přeplněný až do dubna, května. Jsme jediné zařízení svého typu v republice, takže další maminky, které potřebují pomoct, musí čekat, což je velký problém,“ říká Petr Vácha, vedoucí komunity v Karlově.

Evropa poradila

Petr Vácha zařízení v Karlově v roce 1998 budoval – nejdřív dům pro mladistvé (dnes je tu dvanáct míst).
„Když jsme v terénu pochopili potřebu programu pro mámy s dětmi, sbírali jsme zkušenosti v Evropě – v Holandsku a v Belgii, kde tyhle programy fungujou,“ vzpomíná Vácha. První mámu přijali v roce 2001, po první zde narozené holčičce Lauře pojmenovalinovou budovu.

Karlov byl první a dodnes je jediné místo v republice, které nabízí skupinovou dynamickou psychoterapii s možností mít děti u sebe. Na léčbu navazuje doléčovací program.
„Je dobré, že klient je tady chráněný, vytržený ze starého prostředí, ale pak ho čeká návrat do reality a kontakt s původním prostředím. Někteří se ani nechtějí vracet,“ vysvětluje největší úskalí odvykání Vácha.Doléčovací programy se provádějí v Českých Budějovicích, v Brně a v Děčíně.

Znovu s dětmi

Nejvíce klientek do komunity přichází ze západních a severních Čech – Ústí nad Labem, Cheb, Teplice. Z jižních Čech jen minimum. Některá žena se sem dostane těhotná, porodí v písecké porodnici, šestinedělí tráví již v komunitě, ale má individuální program, a pak pokračuje v léčbě. Další přicházejí s většími dětmi, často je již mají soudně odebrané.

Pokud došlo k odebrání dítěte, umožňuje program dohodu s kojeneckým ústavem, že po dobu léčby je dítě umístěno v komunitě s matkou, která má po ukončení léčby šanci získat je zpět. Jsou ale případy, kdy o dítě stejně přijdou.

Úspěšnost léčby je zhruba stejná jako u mladistvých – šedesátiprocentní.Nepotvrzuje se, že motivace hrozbou, že přijdou o dítě, by byla pro ženy nějak silná. „Dítě je nezachrání. Jsou často schopné je i opustit. Z ženského hlediska to nechápu, ale je to tak,“ přibližuje realitu drogově závislých žen Marcela Harbáčková, která tento program vede.

Mámy s teenagery

Oba programy v Karlově jsou koncipovány společně. „Mámy obohacují program pro mladistvé, zatímco třeba někteří kluci jim hrají při terapeutických sezeních partnery,“ vysvětluje Petr Vácha.

„Problémem jsou partneři klientek – uživatelé drog, dealeři, vařiči perníku, chlapi ve výkonu trestu, cizinci, které si vzaly za peníze,“ říká Vácha: „Z dvaceti holek mívá tak jednafunkčního partnera, kterého můžeme vtáhnout, aby se spolupodílel na léčbě. Často holku dáme dohromady a venku se zase dostane pod vliv partnera nebo party.“

Osudy přes kopírák

Rychlé těkavé pohyby, třesoucí se ruce u „perníkářů“, nebo u závislých na heroinu naopak apatické pohledy a pomalé reakce… Při povídání dává většina z nich najevo odhodlání „něco se sebou dělat“.Jejich osudy jsou často „jako přes kopírák“. Roky na drogách, rozbité rodinné vztahy, psychotické stavy, beznaděj.

Zuzka z Prahy – 25 let, 9 let na pervitinu, pokus o sebevraždu, šest let se nestýkala s rodinou: „Začínám mít pocit, že život má nějakou cenu, smysl. Pobyt tady je pro mě moc důležitý, doufám, že to tu dokončím a pak najdu místo v nějakém doléčováku.“

K denního režimu patří kromě skupinové terapie hlavně práce – péče o hospodářská zvířata, pěstování zeleniny, práce v okolních vesnicích – například v truhlárně ve Smetanově Lhotě, v zahradě v Čimelicích. Léčba trvá 8 – 12 měsíců. Po dvou letech dostanou abstinující stříbrné logo na řetízku, další odměna následuje pět let po léčbě.

O klienty se v Karlově stará patnáctičlenný multidisciplinární tým – psychologové, speciální pedagogové, pracovní terapeut, dvě vychovatelky – „Ty jsou moc důležité, učí matky, jak se vůbec mají o dítě starat,“ vysvětluje Marcela Harbáčková. Péče o dítě je tu prioritou: „My ty maminy musíme naučit, jak si s dětmi hrát, musíme je nutit, aby třeba s nimi šly na procházku, házely si míčem…“
Jejich budoucnost je nejistá, ale Karlov jim dává alespoň skutečnou naději.

další články: Hrozně stojím o dcerku, ale ruku do ohně nedám (autentický příběh matky závislé na drogách) 6.1.2008