Beru od devatenácti, to byl Vivien rok. Přítele tehdy zavřeli a já začala žít s mým nejlepším kámošem, který byl závislý. Já jsem mu chtěla pomoct, ale spadla jsem do toho taky, a to hned nitrožilně.

Dcera mi byla soudně odebrána do ústavní výchovy, byla jsem na azyláku ve Veselíčku, kde jsem se zbláznila a skončila v psychiatrické léčebně – těch jsem prošla postupně pět. Pak mi sociálka řekla, že pokud bych dokončila léčbu a dostala se sem do komunity, tak by mi mohli dceru vrátit.
Dvanáct měsíců už jsem čistá, z Jemnice jsem po tříměsíční léčbě jela rovnou sem. Vivienku jsem dostala až tady, když jsem začala fungovat. Když mi ji přivezli, tak to byl krásný den!

V polovině ledna budu odcházet na doléčovák a jsem z toho dost nervózní, nevím, jak to zvládnu, bude to těžké. Věřím, že mi pomůže rodina.
V sedmnácti jsem odešla z domova, s tátou jsem se neviděla sedm let, máma mi nevěří, hodněkrát jsem ji zklamala… Nejvíc mě podpořila moje babička, to je můj anděl, mám ji hrozně ráda.

V komunitě

Život tady je mazec, to jo, je složité si na to zvyknout, nikdy jsem na nějaký pravidelný režim, řád nebyla zvyklá… A mám s tím problémy pořád, je těžké dodržet všechny podmínky pobytu v komunitě.

Třeba jsem vstoupila do krámu, abych koupila Vivien bonbóny, aniž bych to nahlásila, a to je porušení pravidel a je za to dokonce podmínečné vyloučení. Ale pravidla jsou důležitá, abychom tu mohli žít všichni spolu… Největší problém? Chutě na drogy. To tu mají lidi často. A problémoví lidi, je těžké udržovat mezi sebou vztahy, komunikovat se všemi… Jsme ale tým a reflexe a vzájemná hodnocení jsou důležité.

Zpět do života

Bojím se přijít znova mezi lidi z drogového světa, jsem trestaná za distribuci drog, všichni mí známí berou… V podstatě nikoho jiného nemám. Teď bojuju s tím, že snimi nebudu moct být, spadla bych do toho znovu.

Hrozně si přeju,hlavně kvůli dceři, abych do toho už nespadla, ale je to děsně těžké, žila jsem tím a nemůžu dát sama za sebe ruku do ohně…

další články: Dítě může být dobrý důvod, proč přestat s drogou (6.1.2008)