Žáčci, kteří dnes poprvé usedají v lavicích, se nejvíc těší na kamarády, také na svoji učitelku, někoho bude bavit matematika, jiného kreslení.
Paní učitelky se však musejí obrnit trpělivostí. Zdá se, že některé dnešní děti, podle toho, jak nám o škole a o svých zájmech vyprávěli, jsou hyperaktivní, upovídané, ale mají přehled a znalosti. Určitě mnohem víc, že měly generace předešlé.
„Chtěl bych být policajt a chytat zloděje,“ říká Libor. „Chtěla bych být doktorkou a léčit lidi. Aby byli zdraví,“ zamyslela se Terezka. Jirka si myslí, že by mohl řídit vlak nebo autobus, jako jeho táta.
„Děda mi řekl, abych si plivl na cestu, až půjdu prvně do školy, abych měl štěstí,“ se smíchem sdělil šestiletý Michal. Tak šťastné vykročení!
