Stačí přivřít oči a vidím ji před sebou, rodnou Rybářskou ulici na pravém břehu Otavy, mezi starým a novým mostem s protilehlou siluetou Portyče.
Začínala vlastně nízkou kamennou zídkou od starého mostu, na které odpoledne a večer posedávali sousedé a unavení chodci. Zachovala se až do současnosti. Vedle ní, hned u mostu, stávala benzinová pumpa, která patřila k drogerii pana Rybáka v Karlově ulici. Tato zídka, němý svědek mnoha desetiletí, mi připomíná půvab dnes již neexistující části starého města.

Naše ulice nebyla frekventovaná, po její levé straně byl chodník z velkých žulových desek, které po ránu krásně chladily, ale už za poledne pálily do bosých chodidel. Po dlažbě z kočičích hlav drkotaly jen občas povozy a ruční vozíky pradlen, odvážejících vyprané prádlo k vybělení na trávník u řekyPod skálou.

Ráj filmařů

Z pravé strany ulice ji otevíral přízemní domek významný tím, že tam byl krámek hokynáře pan Vojtěcha Pauluse, do kterého se sestupovalo po několika schůdcích do klenuté prodejničky, trvale zavánějící petrolejem.

Však si tento krámek zahrál ve filmu režisera Kršky Kluci na řece. Pro tento účel dostal nad vchod firmu Andělín Timtělo. Spolu s herci Jindřichem Plachtou, Zorkou Janů a Svatoplukem Benešem jsme si v komparsu zahráli i my, nefalšovaní uličníci, jak to příběh filmu vyžadoval.

Dále pak obě strany ulice lemovaly povětšinou jen přízemní domky, výjimkou byl až dům čp. 12, který celou nábřežní zástavbu převyšoval o dvě patra. Byl to dům, kde naším domácím byl vyhlášený fotograf pan Vavruška. Do domu, hned naproti přes ulici, přijížděla již před válkou na návštěvu příbuzných herečka Zorka Janů.

Nad reklamním nápisem FOTOGRAF jsme obývali jednu větší místnost s nádherným výhledem na řeku, oba mosty a protější Portyč. V létě pod okny: Po řece Otavě za vorem vor a v zimě vyhledávané kluziště, které zřizoval a pečlivě ošetřoval pan Mužík z Portyče.

Byt nad řekou

Náš skromný byt byl skvělou pozorovatelnou dění na obou mostech. Mimořádnou podívanou přinesla vypjatá doba roků 1937 a 1938, kdy po starém mostě odjížděly z obou kasáren kolony těžkých vozidel se zavěšenými děly vojenských jednotek k obraně našich hranic za obou mobilizací.
Už jako děti jsme spolu s rodiči prožívali nejistoty té těžké doby a spolu s občany Písku vyprovázely k obraně odhodlané vojáky.

Zásah do celistvosti Rybárny přineslo zahájení stavby nového mostu, kdy bylo zbouráno několik domků na jejím konci. Současně probíhaly úpravy pro novou příjezdovou ulici na most. I když byl již za války most zprovozněn, zůstala pravá strana řeky zajímkovaná, takže v tomto místě byla část nového bubnového jezu trvale zdvižena nad vodu.

Teprve po delší době, a to už v poválečném období, byl zbourán Cafourkův mlýn a na jeho místě vybudována vodní elektrárna.
Za zmínku stojí ještě poslední dům na samém pravém konci ulice, kde přežívala hospoda pana Magerštajna, známá spíše pod názvem U krvavého hnátu, pámbůví proč. Ale posledním místem našeho klukovského revíru byla velká stavba Cafourkova mlýna, rozkročená z pravého břehu řeky, přes náhon k velkým mlýnským kolům, až na malý ostrov.