Tuto sobotu se v Zemském hřebčinci koná Den otevřených dveří. Bohatý program zahájí v deset hodin prohlídka areálu. Neškodí si připomenout některé důležité historické skutečnosti, které se k tomuto zařízení vztahují.

Zemské hřebčince byly zakládány na základě dekretu císařovny Marie Terezie, o jehož provedení se dále staral císař Josef II. Bylo to poprvé v Evropě, kdy stát vstoupil na půdu zvelebování koní, a protože vladař chtěl, aby se tak dělo s náležitou péčí, svěřil tento úkol armádě, která zde působila do roku 1918, kdy byla vystřídána Ministerstvem zemědělství.

K historii hřebčince se vyjadřuje i současný ředitel Jan Pellar: ,,Když mluvím s představiteli města, vždy si dělám legraci, že v Písku jsou jen dvě věci, které po staletí sloužily bez přestávek stejnému účelu. Tou první je kamenný most a druhou náš hřebčinec. Navzdory jakýmkoliv dějinným událostem, válkám či nejrůznějším změnám režimů toto místo nikdy neztratilo statut hřebčince.“

Původní zemské hřebčinecké stanoviště sídlilo ve Švantlově dvoře, odkud se v roce 1902 přesunulo do dnešních prostor, zbudovaných přímo pro potřeby hřebčince. Najdeme tu vzdušné stáje, krytou i otevřenou jízdárnu, inseminační stanici, izolační stáj, kovárnu, úschovnu kočárů a správní budovu s byty. Celý areál je nyní kulturní památkou.

Hřebčinec v současnosti plní čtyři základní úkoly. Testování potomstva určitých plemeníků, za účelem zjišťování plemenné hodnoty těchto otců. Dále se zabývá plemenitbou, k níž nám ředitel Pellar opět prozradil pár slov.

,,Na hřebčím trhu samozřejmě působí mnoho privátních subjektů, ale dalo by se říct, že my tvoříme takovou pojistku. Máme hřebce dvanácti plemen rozmístěných na připouštěcích stanicích po celých Čechách.“

Důležitým úkolem je i odchov hříbat, realizovaný na hříbárně Nový Dvůr (1878) a Humňany (1948). Čtvrtým úkolem jsou různé doprovodné služby (například jízdy na koni, pronájem prostor, jízdy v kočáře, ustájení koní) či pořádání různých akcí (chovatelské dny, závody, prezentace plemeníků).
je možné si zde sjednat i ubytování, výcvikový pobyt či praxi.

Jan Pellar upřesňuje: ,,Poskytujeme praxi žákům středních i vysokých škol. Mají tady možnost vidět některé věci, s nimiž by v drobném chovu do styku nepřišli. Spolupráci se školami hodláme rozšířit. Rádi bychom byli takovým centrem celoživotního vzdělávání. Nicméně to závisí na dotacích, neboť pro účastníky kurzů potřebujeme například lepší ubytování, které by nahradilo nynější poněkud sparťanské.“

Celý areál v pseudorenesančním stylu je možné si prohlédnout po předchozí dohodě. ,,Chtěli bychom, aby se to tu stalo trochu turistickým cílem. Ačkoliv se hodí především pro cílovou skupinu zájemců, je to zvláštní skloubení pro ty, kteří se zajímají o historii a o koně, které tu můžou vidět ve stájích, v nichž stáli jejich předchůdci i před více než sto lety.“