To je jistě výborný výsledek, ale existoval problém. Tím byla minimální možnost sledovat, co se se zvířetem stane po jeho vypuštění, jestli se nestane obětí útoku ostatních příslušníků svého druhu, nebo zda neuhyne hlady. Jen mizivé procento ptáků se mohlo formou zpětných hlášení kontrolovat kroužkováním.

„Je pravda, že sledovat další život vypuštěných zvířat prakticky nešlo. Proto jsem velmi uvítal nabídku Agentury ochrany přírody, aby se naše stanice stala jednou z pěti, které budou vypuštěné živočichy dále sledovat telemetrií,“ řekl vedoucí stanice Makov Libor Šejna.

Princip telemetrie je v tom, že vypouštěnému zvířeti se připevní k tělu miniaturní vysílačka se zdrojem, který vydrží asi tři měsíce. Připevňuje se tak, aby po nějakém čase sama odpadla, i když zvíře v pohybu nijak neomezuje.

 

Jako hon na lišku

„Sledování vypadá stejně jako radiosoutěž Hon na lišku, tedy pomocí směrových antén. Pro zjištění, zda je ten který jedinec schopný dalšího života, by stačilo třeba jen čtrnáct dní, ale delší doba sledování potvrdí i možnou migraci a podobně,“ dodal Šejna.

S vysílačkou připevněnou na ocasním brku už opustïly stanici dvě sovy, konkrétně kalous ušatý a puštík. V nejbližších dnech bude s vysílačkou létat ještě poštolka. Tu přivezli jako mládě strážníci z Písku a bude zajímavé, zda se do svého rodiště vrátí.

„Obě sovy se mají čile k světu, kalous nám dokonce odletěl přes řeku Otavu do lesů u Držova,“ dodal Libor Šejna.