Podle informací Dany Zbudilové z MÚ v Písku mělo město roční příjem z hracích automatů 10,73 milionu korun (údaj za rok 2006). V této částce jsou zahrnuty tři položky, a sice místní poplatky, správní poplatky za rozhodnutí a výtěžek ze zisků při provozu automatů (ten je 6 až 20 %).

Přitom denní léčba jednoho gamblera přijde v psychiatrické léčebně až na 1200 korun, při obvyklé terapii dlouhé 3 až 6 měsíců činí náklady 108 tisíc, respektive 216 tisíc korun. O sociálních a zdravotních dopadech gamblingu na hráče a jejich rodiny ani nemluvě.

„Mne osobně děsí počet heren, které jsou otevřeny 24 hodin denně. Kladu si otázku, kdo tam chodí trávit noci,“ zamýšlí se místostarosta města Vojtěch Bubník a dodává: „Lze říci, že příjem města z automatů není zanedbatelný, ale pokud by se stal vážným sociálním problémem, tak by město preferovalo regulaci. A možná to trh vyřeší sám.“

Patologičtí hráči – gambleři, tedy lidé, kteří se dostanou na scestí hráčské závislosti, která nese velmi podobné rysy jako alkoholismus a toxikomanie, si svůj problém dlouho nepřipouštějí. Jen zlomek z nich vyhledá odbornou pomoc, která by je oficiálně diagnostikované nemoci zbavila.

„V našem programu máme sice jen 5 % gamblerů, ale je to jen vrcholek ledovce. Málokdy to bývá čistá závislost, většinou je kombinovaná s alkoholismem nebo závislostí na pervitinu, těch dokonce přibývá,“ sdělil Andrej Šebeš – zástupce primáře Psychiatrické léčebny Červený Dvůr u Českého Krumlova.