Sehnat v současné době okamžitě šikovného, spolehlivého a nezadaného zedníka, obkladače, tesaře či pokrývače, lze bez nadsázky považovat za malý zázrak. Řemeslníci tohoto druhu nejsou.

Učiliště v Komenského ulici v Písku například každoročně opouští deset až dvanáct zedníků, devět tesařů a stejný počet klempířů. „Tesaři jsou nejen z Písecka, ale také z Táborska a klempíře učíme dokonce pro celý Jihočeský kraj,“ řekl ředitel učiliště Václav Hanus.

„Když mě požádáte, abych vám postavil hrubou stavbu domu, mohu takovou zakázku slíbit nejdříve na příští léto. Už minimálně čtyři roky jsem nedal ani korunu za reklamu, protože zákazníci chodí jeden za druhým. Stejně dlouhou dobu jsem ale neměl také dovolenou. To si dost dobře nemohu dovolit. Pár dnů pro rodinu si vyšetřím v zimě, kdy není tolik venkovních prací,“ prozradil majitel rodinné stavební firmy Martin Troják.

O dobré řemeslníky mají ale zájem i velké firmy, jakou je například písecká společnost Kočí. S nedostatkem dobrých řemeslníků se potýká stejně, jako firmy malé.

„Okamžitě jsme schopni přijmout třeba dvacet schopných zedníků. Stejná situace je i u ostatních řemesel,“ řekl zástupce ředitele společnosti Milan Švehla. Situaci se snaží řešit už několik let, dokonce některým učňům nabídla velmi výhodné smlouvy, podle kterých by je podporovala už v době učení a později zajistila pracovní místa. „Ani tohle se nijak zvlášť nedaří. Není zájem. Řadu prací tak musíme řešit subdodavateli. V této oblasti je situace přece jen trochu lepší,“ dodal Švehla.

Poněkud svérázným způsobem vyjádřil svůj názor na situaci šedesátiletý Karel, který pamatuje na učňovská léta v bývalém OSP a následné roky na mnoha stavbách nejen na Písecku. „Problém je v tom, že dnes získá maturitu kdejaký čtyřkař, který na studia nemá, ale jeho rodiče mu je prostě zaplatí. Takový student je ale přesvědčen, že manuální práce je pro něho něco nemyslitelného. Řemeslníků tedy zákonitě ubývá,“ dodal Karel.