KLÁRA ČERNÁ

Kovářov – Přilákat další mladé rodiny je jedním z cílů Kovářova. Jak říká starosta Pavel Hroch, průměrný věk obyvatelstva obce se zvyšuje. „Nyní se pohybuje těsně pod hranicí čtyřiceti let a to si myslím, že je dost. Je potřeba, aby u nás mladí lidé zůstávali,“ říká Pavel Hroch.

Velkou nevýhodou Kovářova je, že nemůže nabídnout obecní pozemky určené pro výstavbu rodinných domů. „Pozemky nemáme vykoupené od vlastníků. Jsou evidované v územním plánu, stavět by se na nich dalo, ale bohužel jsou v soukromém vlastnictví. Již asi pět let jednáme o výkupu, ale nedaří se nám to,“ přiznává.

Obec má předběžně stanovenou částku, za kolik by zasíťované parcely prodávala. Mohlo by se jednat o čtyři sta korun za metr čtvereční. „Nežijeme v Praze ani v Českých Budějovicích. Jsme na venkově. Kovářov sice skýtá spoustu možností, ale přesto si myslím, že by částka neměla být vyšší než čtyři sta korun,“ myslí si Pavel Hroch, ale zároveň upozorňuje na to, že zasíťování pozemků je velmi nákladné.

„Do jednoho metru se musí investovat minimálně od čtyř do sedmi set korun, a to ještě nepočítáme výkup. V zastupitelstvu je určitá shoda, že by se částka čtyři sta korun mohla udržet. V průběhu třeba deseti let by potencionální vlastníci určitý podíl vrátili obci na základě daně z nemovitosti, která jde celá obci,“ říká Pavel Hroch.

Podle něj má obec Kovářov svým obyvatelům co nabídnout. Přímo v Kovářově je škola, školka, pošta, ordinace praktického lékaře i zubaře a také obchody či restaurace. Důležitý je podle Pavla Hrocha spolkový život, na který jsou místní pyšní a kladou na něj důraz.

„Ale co je nejdůležitější a ze všeho nejhorší, že nemáme práci. Největším zaměstnavatelem je místní družstvo a potom společnost Sankov, která zaměstnává lidi ve strojírenských oborech. Jinak musí obyvatelé za prací dojíždět, v cizině to tak ale také je. V Německu i v dalších zemích lidé za prací jezdí více než sto kilometrů. Je to běžná záležitost. V tomto máme trochu výhodu, že dopravní obslužnost na Prahu je jak v ranních, tak večerních hodinách dobrá. Jsou to čtyři hodiny strávené v autobuse, ale co se dá dělat,“ popisuje Pavel Hroch.

„Je pravda, že deset kilometrů od nás je Milevsko, které ale také neskýtá velké pracovní příležitosti, a největší společnost ZVVZ propouští zaměstnance, takže i naše lidi,“ říká.

„To je největší problém naší lokality. Ale jsme na venkově, jsme ve velmi příjemném prostředí, vytváříme určitou pospolitost. Důkazem jsou i spolky,“ dodává k pozitivu Pavel Hroch. Nejen to podle něj tvoří dobrý potenciál k tomu, aby se počet obyvatel zvyšoval.

Pomoci by k tomu mohlo i vybudování bytového domu o deseti bytových jednotkách. Obec na jeho výstavbu bude žádat peníze z ministerstva pro místní rozvoj. Pokud by byli Kovářovští úspěšní, na podzim by se stavbou začali.

„Bytový dům by měl obsahovat nejen jeden byt pro invalidu a startovací byty, jednotky o velikosti okolo šedesáti pěti metrů čtvrtečních, ale i dva větší byty, které mají sto patnáct metrů,“ vypočítává. „Za posledních šest let jsme vybudovali přibližně dvacet bytů, za podpory třeba ministerstva pro místní rozvoj, ale samozřejmě tento vývoj je nedostačující,“ uvědomuje si.

Bytový dům by vznikl na zelené louce, ale obec několik bytů vytvořila přestavbou bývalých škol. Jedná se o ty v Předbořicích a Lašovicích, byty vznikly i v budově pošty nebo ve škole. Představitelé obce považují za důležité jejich výstavbu.

„Děti, které tady chodí do školy, mají k obci určité pouto. Nejen díky tomu, že se tu narodily, ale i získaly základní vzdělání. I když je čas zavane jinam, stále sem jezdí, vracejí se. Bývá zvykem, že po několika letech z Prahy utečou, postaví si tady dům a do Prahy následně dojíždějí,“ říká Pavel Hroch.
Do Prahy je spojení velmi dobré. Horší je to z osad do Milevska. Od loňského června dopravce změnil systém. Na Milevsku nasadil malé autobusy a radiobusy neboli autobusy na zavolání, které vyjedou jen v případě, že si je alespoň jeden člověk objedná.

„Nevím, jak si na ně obyvatelé zvykli. Osobně to posoudit nemůžu, protože autobusem necestuji, ale vyzýval jsem občany ve zpravodaji, aby dali k obslužnosti podněty. Za celou dobu, co projekt existuje, se objevil jeden podnět,“ říká k dopravě Pavel Hroch, který ve spolupráci s ředitelem základní školy Liborem Mandovcem připomínkoval návrhy jízdních řádů, aby se děti dobře dostaly do školy i z ní.

„Myslím si, že se počet spojů snížil. Netýká se to úplně Kovářova, ale menších vesnic,“ říká Pavel Hroch. Problémy tak občas řeší především starší lidé, kteří nemají auto a jsou odkázáni na autobusy nebo na pomoc rodinných příslušníků.