Tento starobylý a jedinečný lidový zvyk udržují členové souboru dlouhou řadu let a každoročně s maskou koně a maskami kozlíků navštěvují jednotlivá stavení.

Klibnu (koně) se jako vždy snažil sedlák a kočí, jež celý průvod masek vodili, prodat hospodářům či hospodyním.

Všude kam veselý průvod přišel, začalo smlouvání a prodávání: „ . . . tahleta kobyla je dobrá do tahu, je nenáročná na ustájení, není mlsná i hřebíky žere, . . . je nově okovaná a jakou má jiskru v oku . . . takovou nikde nekoupíte, sousede . . . co říkáte, plácneme si, nebude drahá.“

Většinou kobylu nikde nechtěli a častovali jí: „. . . Takovou hajtru nechci . . . vždyť je samý žebro . . . jděte o dům dál . . . Vždyť ani zuby nemá . . .“

Sedlák a kočí tedy vyzvali kozlíky, aby trochu všechny přítomné alespoň potrkali. Za bujarého veselí si všichni připili dobrou kořaličkou, někde dostali i něco k zakousnutí a nechyběla ani nějaká zlatka na seno či oves pro kobylu. Při odchodu si přítomní popřáli do nového roku hodně štěstí a zdraví a za klapání a mečení kozlíků se průvod masek odebral o dům dál.

V závěru obchůzky došlo tradičně k poražení klibny, tentokrát na staré faře, kde má Kovářovan klubovnu.

MILAN A PAVLA ŠKOCHOVI