Štěpán Machart z Českobudějovické plavební společnosti, která výlety lodí po Světě zajišťuje, trasu popisuje. „Je to plavba po obvodu Světa, která je limitovaná trochu veslařskou dráhou, musíme ji respektovat. Tohle je přívozní loď. Okruh je dlouhý zhruba sedm kilometrů. Snažíme se vyplout vždy v celou hodinu a dodržovat pravidelní jízdní řád. Kolik lidí přijde, záleží vždy na počasí. Někdy si lidé v chytrých telefonech vyhledají, že bude odpoledne bouřka, tak je dopoledne nával, a odpoledne nepřijde ani noha,“ říká Štěpán Machart. Nejvíce zájemců přichází podle něho o prázdninách. „Pak už to bývají spíše jen lázeňští hosté. Malé děti jsou naši příznivci, většinou stáhnou z hráze váhající rodiče,“ dodává s úsměvem Štěpán Machart. V úterý dopoledne kormidloval loď Petra Voka Filip Havlíček. „Ten je tu nově. Lodi velí kapitánka Marie Třešková, ta to tu drží nad vodou a i jezdí,“ podotkl Štěpán Machart, který pochází z Jablonce nad Nisou a v Třeboni vyrůstal.

„Můj tatínek v roce 1956 tady obnovoval plavbu, neboť zde na rybníku se už jezdilo za Rakouska-Uherska. A pak za první republiky tady provozoval loď Josef Pozníček, populární člověk, který tady pod hrází loď potopil v domnění, že si ji vytáhne. Po šesti letech z té lodě zbyly jen žebra, Němci rybník nelovili, takže celých šest let byl napuštěný. Můj táta po válce pod hlavičkou tehdejšího Svazarmu pořídil loď Májku pro dvanáct nebo 15 lidí a obnovili provoz. Převzal to pak komunální podnik města Třeboně a koupili další menší loď a tu začali provozovat. Tehdy ještě Josefa Pozníčka zaměstnali, takže on zažil druhou etapu slávy,“ rozpovídal se o začátcích.

A dále nastínil historii lodě Petra Voka. „Je to rok výroby 1968. Na Vltavě jsem objevil tuhle loď, chtěl jsem ji koupit, ale vzal ji jiný konkurent a udělal z ní na Lipně plovoucí hospodu. Tu vyvrhla na břeh velká voda při povodních. Já jsem ji chtěl znovu získat, ale problém byl v tom, že stála v místě, kde byly bažiny a žádný jeřáb tam nedokázal zajet. Pak se mi to ale podařilo v jedné mrazivé zimě, když bažiny promrzly, vyzvednout. Loď jsme dostali na letiště na Hosín, kde jsme na ní pracovali asi dva roky,“ poznamenal Štěpán Machart s tím, že v roce 2006 byla tato loď převezena do Třeboně. „Dalších šest let jsme na ní pracovali, a pak jsme ji dali do provozu,“ řekl jednasedmdesátiletý muž. U rybníka Svět strávil část života.

„Tady já prožil dětství a mládí, mám tu srdíčko, ale už mám na Třeboň čím dál méně času,“ vzpomínal Štěpán Machart.

Někdy se ale stane, že výletní loď nemůže svou okružní jízdu uskutečnit. „Nemohli jsme párkrát za sezonu kvůli větru vyplout, protože bylo opravdu nepříznivé počasí. Je to ale výjimka,“ přidala kapitánka Marie Třešková.

Na výlet po Světě se v úterý v deset hodin vydala rodina z Chomutova. „Plavba je super, vyšlo hezké počasí. Syn se nebojí, ještě to nezná, lítá tu. Byli jsme akorát na lodi na Lipně. Přivedli nás do Třeboně kola, jsou tu rovinky,“ zmínila Pavlína s manželem Alešem Boublíkem.

Další lidé dorazili z Domanína. „Já jsem nebyl na lodi asi dvacet let. Mám dovolenou, tak si to tu dnes užíváme s manželkou a dětmi. Ty se nebojí, ale někdy je to pro ně dlouhé. Dneska vyšlo na plavbu parádní počasí,“ řekl Dan Hamr. Na prodloužený víkend se do Třeboně vydali manželé z Klatov. Ubytování měli v Auroře. „Třeboň je pěkná, rybník Svět je velký, takže projížďka trvá skoro hodinu,“ dodal Josef Kroupar s Vendulou Krouparovou.