Při vycházkách po úpatí Píseckých hor při cestě k lesním rybníkům tu budovu nelze přehlédnout, i když je zčásti skrytá v zeleni. Ale to bývala vždycky. Penzion U Malířských se v restituci vrátil rodině dřívějších majitelů a stává se opět vyhledávaným cílem pro obyvatele i návštěvníky města. Mnozí se sem opakovaně vracejí, aby tady prožili klidnou dovolenou, zajímavý víkend, oslavili svatbu nebo životní výročí někoho z rodiny.

Ale vraťme se do začátků historie tohoto zajímavého objektu. Na této samotě jako první začal stavět už před rokem 1740 Ondřej Skala. V roce 1742 za válek o dědictví habsburské byly však tato a sousední usedlost vypáleny francouzským vojskem. Jejich majitelé je však do roka obnovili. To už usedlost vlastnil Ondřejův syn Jiří.

Potom se zde vystřídalo několik majitelů (Matěj Hrach, V. Brabenec a potom jeho syn Šimon). V roce 1804 se zde poprvé objevuje jméno Malířský. V tomto roce koupil budovu a pozemky Matěj Malířský a právě od té doby nese samota čp. 173 jméno U Malířských. Vyhlášeným hostincem se objekt stal až koncem 19. století, ale Šimon Malířský zde čepoval pivo a prodával limonády podle listin už v roce 1872.

Býval zde také taneční sál. Jenže začátkem dvacátého století byl Písek a jeho okolí vyhledávaným místem pro prázdninové pobyty, proto nechal majitel v roce 1903 sál přestavět na letní byty. O devět let později nechal tehdejší majitel František Malířský postavit první patro.

Archeolog Jiří Fröhlich v knize Písecké hory známé i neznámé připomíná: „Návštěvníci, kteří se tady zastavili, měli k dispozici nejen pivo z píseckého měšťanského pivovaru, ale také kravské a kozí mléko z vlastníkova hospodářství."

Na pivo a prý i pro inspiraci k Malířským zacházel i básník Adolf Heyduk. Jeho verše dodnes najdeme na nádvorní stěně domu:
U Malířských na hospodě
v nejlepší se žije shodě.
Přijďte, aby zkusili jste,
strava dobrá, pivo čisté,
a co se tkne obsloužení,
nad Malířských vůkol není.

Penzion měl 46 lůžek v jedenadvaceti pokojích a mezi klientelou byli převážně Pražáci, ale i hosté z dalších míst republiky a ze zahraničí. Ti vedle pohostinnosti penzionu využívali i možnost koupání v nedalekém rybníku Beran. V knize hostů byla zapsána jména herců, jako například Rudolfa Deyla, Stelly Zázvorkové, Karla Effy, Lubomíra Lipského a dalších umělců.

Po roce 1948 se z penzionu stala odborářská zotavovna Předvoj a od roku 1954 zde byla ubytovna pro zaměstnance plicního oddělení nemocnice, které sídlilo v sousedním objektu U Honzíčka. Později budovu převzal tehdejší Okresní podnik bytového hospodářství Písek a zřídil zde byty.
Stát po čase polovinu objektu zkonfiskoval a za druhou polovinu dostala Marie Malířská 24 500 korun. Tehdejší majitel Karel Malířský strávil sedm let jako vězeň v uranových dolech. Jeho manželka se i s dětmi musela vystěhovat.

V roce 1993 se polovina penzionu v restituci vrátila Malířským, zbytek si koupili za 116 tisíc korun. Dlouho museli čekat, než nájemníci opustí byty.
V roce 1998 začal Karel Malířský mladší s manželkou Marií s rozsáhlými opravami a rekonstrukcí objektu. 11. srpna 2001 byla otevřena restaurace. Za pomoci grantu města byla část nemovitosti přestavěna na penzion a stavební práce zde pokračují dodnes. „Součástí penzionu je i dětské hřiště a parkoviště," připomněla dcera Karla a Marie Malířských Renáta Lejčarová, která společně s manželem Petrem penzion vede.

Po nedávné rekonstrukci rodinný penzion U Malířských nabízí ubytování ve dvanácti pokojích s vlastním sociálním zařízením. Maximální kapacita penzionu je čtyřicet lůžek. „V penzionu jsme začali vařit. V týdnu zatím večeře od 17 do 20 hodin a o víkendu jsou teplá jídla od 13 do 20 hodin," informovala Renáta Lejčarová.