Desky si prý kupovaly z vrácených peněz za sesbírané vratné lahve. Poprvé se s ním hudebnice setkala jako fanynka ve svých 17 letech na koncertě v DK Metropol v Českých Budějovicích. „Vystála jsem si frontu a získala jsem jeho podpis,“ říká.

Ke zpívání ji prý přivedl právě on. Se svým vzorem se díky branži setkala jen okrajově. Na své profesní dráze zpívala Pavlína Jíšová se Žalmanem na výročním koncertě 20 let kapely Fešáci. „Byli jsme tenkrát v šatně s Tondou Hlaváčem a dozvěděli jsme se, že se na nás přišel podívat,“ vzpomíná na překvapení. Setkali se i v televizním pořadu Benefice Pavla Bobka. „Tam jsem ho potkala pracovně. Zpívali jsme i s dalšími refrén Veď mě dál, cesto má… u piána a on se mě zeptal, jestli znám ten hlas, co budu zpívat. Řekla jsem, že si ho najdu,“ vypráví Pavlína Jíšová o setkání. Na Mistrův koncert se podívala dokonce do zákulisí, kam ji vzal kamarád bubeník Pavel Plánka. „Tam jsem měla možnost sledovat jeho profesionalitu,“ váží si toho fanynka a kolegyně.

Znovu s Karlem Gottem měla Pavlína Jíšová možnost mluvit na 75. narozeninách Pavla Bobka. „Asi by si na to nevzpomněl, ale u stolu mi tenkrát říkal, že věří v sílu myšlenky,“ vzpomíná. Vyprávěl prý o svých začátcích v ČKD, že si z něj dělali kolegové legraci, že by měl zpívat. „Kdo má nějakou vizi a jde si za ní, dosáhne jí. On říkal, že o sobě neustále pochybuje. A takoví lidé na sobě neustále pracují,“ myslí si hudebnice.

Pavlína Jíšová je přesvědčena, že Mistrův odchod zasáhl celý národ. „On je mezník. I když se mění politická scéna a ať bude jaká chce, on je nad vším tím. Zpíval nádherné písně,“ myslí si zpěvačka, která své vzpomínky na něj napsala Karlu Gottovi i do knihy k sedmdesátinám.

„Podle mě věděl, že to přichází, proto nazpíval klip s dcerou,“ uvažuje Pavlína Jíšová a myslí si, že se na odchod Mistr řádně připravil. „Udělal přece film. Nevím, jestli stihl dopsat knihu,“ dodává. Podle ní bude Karel Gott stále s námi. „I Michala Tučného pořád hrají v rádiu a s Karlem Gottem to bude taky tak. A naštěstí máme spoustu audiovizuálních nahrávek a můžeme se díky nim dozvědět, jaký byl,“ končí vyprávění Pavlína Jíšová.