Mohl byste čtenářům prozradit, co vás do komunální politiky přivedlo?
A. S. st.: V zastupitelstvu Mirovic jsem byl poprvé v prvním  volebním období po roce 1989. Pak jsem ale přišel o zaměstnání a musel jsem najít způsob, jak uživit rodinu. Začal jsem podnikat a měl jsem málo času. O funkci zastupitele jsem už proto neusiloval. Asi před deseti lety za mnou přišel Karel Papoušek, člen sdružení nezávislých, jestli bych s nimi nechtěl jít do party. Tak jsem řekl, že ano. Dostal jsem dost hlasů a byl jsem zvolený do rady města. Teď  jsem v zastupitelstvu třetí volební období, i když jsem s tím původně ani nepočítal.

Jak to myslíte?
A. S. st.: Říkal jsem si, že ve svém věku už kandidovat nebudu, a byl jsem na kandidátce na třináctém místě, jen tak do počtu. Jenže jsem dostal od voličů hodně hlasů.  Člověka to potěší, že má důvěru a příznivce a to je i zavazující a nedá se zklamat.

A co přivedlo do komunální politiky vás, chtěl jste jít ve stopách otce?
A. S. ml.: Táta se mě původně ptal, jestli bych nechtěl zaujmout jeho místo, ale ještě jsem se na to necítil připravený, tak jsem to odmítl. Chtěl jsem se napřed něco naučit. Pak jsme si doma s manželkou říkali, že by nebylo špatné v Mirovicích něco změnit. A v té době přišel Josef Krušina s tím, že dává dohromady seskupení, a ptal se mě, jestli nechci kandidovat. Tak jsem na to, po konzultaci s manželkou, kývnul. Ale s přáním, že budu jen do počtu a byl jsem na sedmém místě. Na roli zastupitele jsem si původně netroufal.
Oba jsme to s tátou brali tak, že podporujeme každý to své hnutí, ale že jsme jen do počtu.

Každý zastupujete jiné seskupení, co jste říkal na to, že syn také kandidoval?
A. S. st.: Myslel jsem si, že už zvolený do zastupitelstva nebudu, tak jsem syna podpořil a řekl mu, ať do voleb jde. Přišli za ním stejně jako za mnou. Nebyla to jeho iniciativa. A dopadlo to tak, že jsme tam oba.
Musím říci, že zásluhou Josefa Krušiny se dostala do zastupitelstva mladá krev. Jinak tam jsou pořád stejné strany. Povedlo se mu, co chtěl, rozhýbat strany.
Uvítal jsem, že tam přišli mladí kolegové. To jsem ještě nevěděl, že bude syn i v radě města, protože někteří odstoupili. Ale jsem rád, že se zodpovědnosti neleknul a pracuje i v radě.

Diskutujete spolu doma o záležitostech města?
A. S. st.: Moc se o tom doma nebavíme, nechci ho ovlivňovat. Máme v programu rozvoj města, aby se tu dělo něco nového a město se rozvíjelo, nejen aby se tu opravovalo. Jde o to, aby tady počet obyvatel stoupal.

Co byste chtěli změnit přednostně?
A. S. ml.: Jednoznačně školku. Ta je ve stejném stavu, jako když jsem do ní chodil já. Hodně do budoucna bychom tu chtěli vybudovat sportovní halu a další sportovní zařízení. Také bychom tu chtěli zvýšit kulturní nabídku.
Nejvíc mi vadí, že z Mirovic odcházejí lidé pryč, protože tu není práce.  Jsou mezi nimi i mí kamarádi. Sám dojíždím šedesát kilometrů do práce  a šedesát kilometrů zpátky. Ale práce mě baví a stěhovat se odtud nechci.

Myslíte si, že by se tu dalo nějak podpořit podnikání tak, aby tu byla větší zaměstnanost?
A. S. ml.: Teoreticky by to možná šlo, ale pozemky, které by byly vhodné na průmyslovou zástavbu, vlastní soukromníci a je s nimi těžká domluva. Město na odkoupení pozemků nemá prostředky.
A. S. st.: Peníze na nákup město nemá. Ale už je platný nový územní plán, kterým se pozemky zhodnotily. Je otázka, zda by soukromníci pozemky prodali, kdyby se s nimi jednalo. To se nepozná, dokud se s tím nezačne.

Víc než rok vašeho prvního volebního období je za vámi, jak vzpomínáte na úplný začátek v zastupitelstvu?
A. S. ml.: Nebylo to moc příjemné. Byla tam spousta věcí, o kterých jsem do té doby neměl tušení a cítil jsem se mimo. Musel jsem se rozkoukat.

Radili jste se spolu doma?
A. S. ml.: Spíš jen o principech hlasování, o tom, jak to funguje v radě, co se tam všechno dělá a tak. Pořád se něco učím.

Když si vzpomenete na úplný začátek po roce 1989, jak ho dnes vnímáte?
V té době byli v zastupitelstvu najednou samí nováčci, všichni tápali, zákony teprve vznikaly. Všechno se ale dělalo se zájmem. Sjednocující postavou tam byl tajemník, který je tam od té doby dodnes. Dohlížel na to, aby se dodržovaly zákony a správné postupy, aby se vše dělalo dobře.

Slyšela jsem, že společnou myšlenkou bylo vrátit Mirovice k rozkvětu, jak to tady bývalo před válkou…
A. S. st.: Ano, přáli jsme si rozvoj města. My jsme se sem se ženou přistěhovali před třiceti lety, za tu dobu se cítím jako domorodec. Syn se tady narodil.

Když se ohlédnete zpátky, co se tady za 25 let povedlo udělat?
A. S. st.: Rozhodně se tady toho udělalo hodně. Například se povedlo zrekonstruovat školu a  náměstí zbývá zrekonstruovat už jen čtvrtina. Loni se zrekonstruoval kanalizační sběrač a vodojem. Rozhodně se tu nezahálelo.
Je třeba vše ale víc směřovat   k rozvoji do budoucna. Je tu spousta pracovníků a všichni někam dojíždějí. Jsou tu dvě hlavní silnice. Mirovice jsou zajímavým místem pro investory. Bydlet tady je lepší než na vesnici, jsou tu lékař, lékárna, banka, pošta, škola, školka, obchody, autobusové   i vlakové spojení.

Myslíte si, že by mohli město oživit turisté?
A. S. st.: Každý rok se tady pořádají cyklistické závody.
A. S. ml.: Město plánuje spolupráci s panem Pavlem Sučkem, kronikářem z Mišovic  a zakladatelem vesnického muzea v Pohoří, že se tu udělá pěší stezka k historickým místům, kde se dřív těžilo stříbro… Starosta Zdeněk Bárta plánuje vybudovat informační centrum, kde by byly připomenuté místní zajímavosti a také vystavené archeologické nálezy s odborným komentářem, které se našly při rekonstrukci náměstí. Tyto myšlenky se nám líbí.

Chtěli byste tu něco změnit?
A. S. st.: Snad jen nepořádky ve městě, které snad ani nedělají domorodci. Bylo by třeba například  zamezit tomu, aby na náměstí někdo neustále nerozbíjel autobusovou zastávku.

Funkce ve městě ale také znamená méně času na rodinu, jak to snášejí vaše manželky?
A. S. ml.: Manželka souhlasila dopředu s tím, že budu kandidovat, tak s tím počítala.
A. S. st.: Když nás zvolili, tak jsme si řekli, že se toho zhostíme a manželky to tolerují. Zastupitelstvo máme jednou za čtvrt roku, ale rada je častěji. Řadu nápadů probíráme se starostou průběžně mimo oficiální jednání. Odebírám i Písecký deník, líbí se mi, že si tam můžu přečíst, jak některé věci řeší jinde a že se můžeme inspirovat nebo porovnávat.
Člověk musí přemýšlet a na zastupitelstvu říct svůj názor ať už je dobrý nebo špatný, protože tím rozvíří diskuzi.

K životu ve městě patří i kultura, jak jste s ní tady spokojení?
A. S. st.: V kulturním domě začalo fungovat kino, nedávno tam byla přednáška, hodně toho zajišťuje pan Pavel Justich, který se sem přistěhoval. Sportovci jsou také aktivní.
A. S. ml.: Kdysi tady bývalo hodně živo, bývaly tu koncerty. Bohužel na ně chodilo jen málo místních lidí. Přitom když je něco v Příbrami, tak tam jedou všichni. Prostory by tady k tomu byly, mrzí mě, že lidé nemají takový zájem. Chtělo by to oživit.
A. S. st.: Když jsem sem začal jezdit, tak tady bývaly v zimě i přes léto zábavy, žilo to tu.
A. S. ml.: Dnes je ale mnohem víc aut než před třiceti lety, není problém dojet si za zábavou jinam.

Dostali jsme se k volnému času, máte nějaké společné koníčky?
A. S. st.: Koníčků jsem moc nezažil. Když mi zrušili všechna zaměstnání, tak jsem se po roce 1990 začal živit samostatně. Moc času mi nezbývá. Od roku 1994 dělám dřevěné hračky a máme krámek s barvami na náměstí, kde jsou i vzorky hraček. Takže mám vlastně koníček i práci dohromady. Ale kdysi jsem hrával na kytaru. To když jsem bydlel v Milevsku a chodil do průmyslovky v Písku. Ale už bych asi nic nezahrál.
A. S. ml.: Baví mě sport – kulturistika, vedu tu posilovnu. A dlouhá léta jsem hrál na piano. Už jsem dlouho nehrál, ale chci se k tomu vrátit.

Spojuje vás tedy muzika? A co třeba filmy?
A. S. st.: Rockový základ máme stejný. Diskotékové muzice moc neholdujeme. Mám rád dobrodružné filmy, ale ne krváky. Důležité je, aby to mělo spád a děj.
A. S. ml.: Kromě českých filmů se rád dívám prakticky na všechny filmy. Oba nás ale baví české veselohry jako je třeba Vrchní prchni nebo staré filmy s Burianem. Manželka se mi kvůli tomu často směje. Tu to moc nebaví.