Po dobu deseti dnů, tedy až do úterý 1. srpna, zvou výzkumníci veřejnost v době mezi 6. a 18. hodinou mezi sebe – nabízí se tak jedinečná příležitost zúčastnit se vybírání ptačích jedinců ze sítí a zejména pak pozorovat ornitology při práci, kdy ptáčky kroužkují, váží, měří a vůbec všestranně zkoumají. Odchyt se nekoná za velmi vysokých teplot, za deště a za silného větru, tedy za podmínek, které zvířata ohrožují.

Jiří Šebestian odpověděl na několik otázek před začátkem kroužkovací akce.

Padesátý ročník připadne na rok 2027. Je pravda, že jinde v Evropě netrvá žádný ornitologický výzkum na jednom místě tak dlouho?

Skutečně o žádném jiném nevím. Je pár akcí, které mají jen o trochu méně let než my, ale byly třeba z nějakého důvodu na čas přerušeny. Kdežto my jedeme bez přestávky. Nepřerušili jsme ani v době covidu, dokonce ani když byl kdysi Karel Pecl, předchozí vedoucí výzkumu, v nemocnici. V té době jsme už byli naštěstí i my ostatní oprávnění kroužkovat, takže jsme to zvládli bez něj.

Bude komu výzkum předat? Objevil se za ty roky nějaký nadějný nástupce?

Už se jich rýsovalo víc, celkem tedy tři vážní, ale byli příliš dobří. Ve vědě je to jako ve fotbale - kdo je hodně dobrý, odejde do zahraničí. A leckdy už tam zůstane, anebo se musí počkat, až mu je 40-50 let a vrátí se. Ideální je, když má českou manželku, ta totiž zpravidla chce mít děti v českých školách. Jenže z těch tří se zatím nevrátil ani jeden. Teď mám dva adepty, na toho prvního bych ale musel dlouho čekat, ten skončil teprve základní školu a dostal se na zemědělku… To bych musel přesluhovat hodně přes důchod. Ten druhý sice už na vysoké škole studuje, ale zase není odsud, je to Moravák.

Jak by měl postupovat někdo, kdo by se chtěl tábora účastnit nejen jako návštěvník, ale chtěl by chodit vybírat sítě, učit se kroužkovat, zkrátka aktivně se zapojit?

Na běžnou návštěvu se chodí bez ohlášení. Kdo chce být s námi v táboře déle, musí v první řadě dodržovat nějaká pravidla. Všichni pod 18 let musí mít písemný souhlas zákonných zástupců, a někoho, kdo na ně dohlíží, nebo musí přijet s rodiči. Ale není to tábor s organizovanou činností a já nemám kapacitu děti „hlídat“. Každopádně je třeba se ozvat předem mailem nebo zavolat. Zažil jsem ale spoustu lidí, kteří se přijeli nejdřív jen kouknout a pak se vrátili na pár dní se stanem.

Cesta do tábora výzkumníků: v Ražicích při příjezdu od Písku před železničním přejezdem doprava, kolem bašty a dále pěšky po naučné stezce kolem pozorovací věže. Tábor je na louce cca 200 m za věží u zastávky naučné stezky „Výzkum“.

Nejčastěji chytanými druhy jsou rákosník obecný, rákosník zpěvný, budníček menší a pěnice černohlavá. Ze zajímavějších druhů očekáváte odchyt třeba slavíka modráčka, ledňáčka říčního a při velkém štěstí i krutihlava obecného, sýkořice vousaté a možná i bukáčka malého. Zřídkakdy sítě zachytí chřástala vodního, kropenatého nebo malého či křepelku polní. Prý jste dokonce vymotávali i dravce a sovy….

Za 46 let trvání akce již bylo prozkoumáno přes 46 000 ptačích jedinců ze 112 druhů, odchyt probíhá na 13 stálých stanovištích, která jsou rozdělena do tří územně-biotopových okruhů. Na stanovištích je nataženo celkem 222 metrů nárazových sítí.

… ano, sítě jsou nylonové a udrží i větší ptáky jako je káně nebo moták. Pravda, orla jsem v ní nikdy neviděl, ten se pohybuje výš. Nejde až tak o sílu sítě jako o velikost našich ok – ta jsou totiž na drobné pěvce, i kos je vlastně dost velký, do sítě se nezaplete, zavře se v takové kapse a někdy se i vymotá, i kachny se z toho dostanou. A jestli to nezkresluje výsledky výzkumu? Na Řežabinci je celkem 7 výzkumných projektů, a já ten celkový obraz skládám z více pozorování. Navíc třeba jednou za pět let po oficiálních 10 dnech výzkumu zůstaneme na místě pár dní navíc a chytáme i jiné druhy. To mi informace zase zpřesní.

Celé znění rozhovoru naleznete zde. 

Klára Koubová, Prácheňské muzeum v Písku