V dnešní době existuje ohromná spousta předpisů a nařízení, jejichž cílem je ochránit pracovníky před případnými úrazy během zaměstnání. Některé tyto předpisy jsou věcné a praktické, jiné jsou zas spíše administrativní zátěží a dodržují se jen málo. Pracovní úrazy však byly běžné i v časech našich předků. Existuje o tom celá řada dokladů.

Dne 19. ledna 1931 probíhalo mlácení obilí ve Veselíčku, ve velkostatku, jehož nájemcem byl tehdy Alois Grieswald. Při mlácení zde pracovalo i několik místních lidí, mezi nimiž byl také Jan Plánička. Obilí do mlátičky podávala jeho dospělá a už provdaná dcera Antonie Němcová. Když se uvnitř mlátičky v jednu chvíli nashromáždilo větší množství nečistoty, nařídil šafář, aby se zatím další obilí do mlátičky nedávalo, až se její vnitřek vyčistí.

Antonie Němcová tedy od mlátičky poodešla, ale dopustila se osudné chyby, když zapomněla otvor do mlátičky přikrýt poklopem. Její otec Jan Plánička uklouzl na vrstvě obilí a snažil se přeskočit na mlátičku, jenže dopadlo to tak nešťastně, že se jeho pravá ruka přitom dostala otevřeným otvorem dovnitř mlátičky. Pravá ruka byla přitom rotujícím strojem nešťastníkovi utržena nad loktem a mlátička pak ještě tento pahýl tak odrásala, že ruka musela být ještě týž den v nemocnici až po rameno amputována. Z muže v plné síle byl tak naráz invalida.

Vladimír Šindelář, Milevské muzeum