V minulých časech bylo na jihočeském venkově mnoho stavení kryto stále ještě došky. Pokud  požár vypukl, je jasné, že v takových případech domy hořely jak pochodně.

Dne 4. května 1934 kolem desáté hodiny dopoledne vypukl oheň v Chyškách u zdejšího domkáře Jakuba Škardy v domě čp. 25. Silný vítr záhy roznesl hořící došky z jeho stavení na sousední stodolu Josefa Ryanta a další dům, patřící Janu Granátovi. Pak vzplálo blízké obecní skladiště. To sice bylo kryto tehdy moderním eternitem, ale silný vítr roznesl rozžhavený eternit přes náves a farskou zahrádku až na skoro  sto metrů vzdálené stavení rolníka Josefa Picha v čp. 33. Odtud pak oheň přeskočil na dům Josefa Procházky v čp. 37 a došky krytý domek Anastázie Dvořákové v čp. 32. Také dům chalupnice Marie Zuzákové v čp. 35 lehl popelem.

Silný vítr komplikoval hašení, kterého se zúčastnilo celkem 319 členů hasičských sborů z celého okolí. Pořádek ve vsi se zatím snažili udržet četníci z Chyšek, Tábora, Nadějkova a Sedlčan. Oheň patrně vznikl vlétnutím jiskry z komína domu do došků na střeše. Celková škoda byla vysoká, 273 tisíc tehdejších korun. Jen někteří z pohořelých měli majetek zčásti krytý pojištěním.

Jakub Škarda utrpěl škodu 15 tisíc korun, pojistka však zněla jen na šest tisíc. Josef Ryant měl škodu  šest tisíc korun, ale byl pojištěn jen na tisíc pět set korun. Jan Granát utrpěl škodu 32 tisíc korun, pojistka však zněla jen na deset tisíc korun.  Josef Pich byl na tom asi nejhůř, u něho se škoda vyšplhala na 108 tisíc korun, ale pojištěn byl jen na 24 tisíc. Tehdejší tisk pak jen o několik dnů později uveřejnil výzvu ke sbírce ve prospěch pohořelých.

Vladimír Šindelář, Milevské muzeum