Požáry byly v minulosti těžkou metlou měst i venkova. V 19. století však ve městech dřevěných staveb začalo ubývat a zděné domy byly navíc pokryty pálenými střešními taškami, takže riziko požáru bylo o něco menší. Na venkově však byla situace jiná, mnohé zemědělské usedlosti byly dřevěné a stejně tak i chlévy a stodoly. Když zde došlo k požáru, většinou to pak opravdu stálo za to.

Dne 29. června 1891 odpoledne vznikl požár ve stodole usedlosti čp. 27 v obci Kučeř u Milevska. Několik dní předtím nepršelo, a tak se nyní kvůli velkému suchu oheň rozšířil rychle i na sousední stavení. Než uplynula hodina, stálo zde už 17 usedlostí v plamenech. Ve dvorech měli hospodáři uskladněno hodně dřeva a steliva. Když to pak všechno chytlo, nebylo už možno z hořících stavení zachraňovat vůbec nic. Hospodáři byli rádi, že z chlévů stačili aspoň vyvést dobytek.
Ve vsi nebyly žádné požární stříkačky nebo jiné hasební prostředky, ačkoli vody v rybníku na návsi bylo dost, a tak se plameny rychle šířily.

Když začala hořet i budova školy, dorazili sem konečně sousedé z Hrejkovic a Přílepova, kteří svými stříkačkami budovu školy zachránili. Pak už přijeli i hasiči z Bernartic, z Oslova, z Radvánova, ze Starého Sedla, z Jickovic, Sobědraže a Oseka. V sedm hodin večer byl oheň konečně zdolán, ale z mnoha usedlostí zbyly už jen doutnající trosky. Vzniklá škoda dosáhla sumy 60 tisíc zlatých, ale z toho pouze osm tisíc bylo kryto pojištěním. Toho osudného dne zde vyhořelo sedm rolníků, tři chalupníci a šest domkářů.

Vladimír Šindelář, Milevské muzeum