Stalo se dnes už skoro módou po každém násilném trestném činu probírat ve sdělovacích prostředcích všemožné aspekty nutné obrany, aniž se většinou přihlíží k tomu, že potrestán by v první řadě měl být ten, kdo takovou situaci pácháním zla zavinil. Také naši předkové se snažili chránit si svůj majetek, někdy se to však trochu nepodařilo.

V noci z 19. na 20. ledna 1931 nocoval třiadvacetilý rolnický syn František Štědronský z Jickovic v domě své provdané sestry Alžběty Charvátové. Kolem druhé hodiny v noci byli oba manželé Charvátovi náhle probuzeni výstřelem. Josef Charvát vyběhl na chodbu, kde potkal svého švagra Františka.

Mladík držel v jedné ruce starou jednohlavňovou pušku, zatímco druhou ruku si tiskl ke spánku a naříkal: „Ta mi dala!" Pak vyprávěl, že v noci několikrát slyšel, jak kolem stavení kdosi chodí. Když pak pes začal po chvíli znovu štěkat, uchopil starou pušku, vyběhl na zápraží a zde vystřelil do vzduchu. Při výstřelu si však neopřel pažbu do ramene, nýbrž jen zlehka ji přiložil ke svému spánku. Náraz pažby po výstřelu byl však tak prudký, že mladík byl odhozen na kamenné zápraží a těžce se zranil na hlavě nárazem o dlažbu. Měl silné bolesti hlavy, a tak se oholil a připravoval se k odjezdu do Milevska k lékaři. Pak najednou začal silně zvracet a upadl do bezvědomí. Pan Charvát přivezl z Milevska do Jickovic lékaře.

Doktor Wiesner konstatoval silný otřes mozku a svým autem odvezl zraněného do písecké nemocnice. Než byl mladík operován, náhle zemřel. Jeho tělo bylo soudně pitváno a pak pohřbeno na hřbitově v Kostelci nad Vltavou. Nikdo nemohl pochopit, proč se mladík, vysloužilý voják, dopustil tak nerozvážného zacházení se zbraní.

Vladimír Šindelář, Milevské muzeum