Zatímco v minulosti patřili kasaři ke šlechtě mezi lupiči, dnes už jejich řemeslo vymírá. Stále více a více plateb se uskutečňuje bezhotovostně, a tak hotové peníze v trezorech dnes už přechovává jen málokdo.

Za Rakouska a za první republiky však zruční kasaři náleželi k zlodějské elitě. Také v Milevsku se v té době setkáváme s jejich působením.

V noci z 31. března na 1. duben 1936 se vloupali kasaři do kanceláře Okresní nemocenské pojišťovny v Milevsku. Nejdříve se zaměřili na zásuvky psacích stolů jednotlivých úředníků. Z jednoho šuplíku ukradli náramkové hodinky, patřící Jindřichu Čunátovi, jednomu z úředníků pojišťovny.

Pak se dali do pokladny. Navrtali ji na čtyřech místech, ale než ji stačili otevřít, byli vyrušeni rodinou, která bydlela ve stejném domě. Rodina měla malé děcko, které se v noci probudilo, a když k němu rodiče vstali, lupiči kvůli vzniklému hluku raději akci vzdali a utekli jen s hodinkami, tedy dost hubenou kořistí.

Větší štěstí měli v pivovaru a lihovaru ve Slavoňově. Zde se jim podařilo pokladnu otevřít a ukořistit částku asi 2000 korun. S touto sumou, která tehdy představovala například plat stavebního dělníka zhruba za čtyři měsíce práce, se jim pak podařilo uprchnout.

Vladimír Šindelář, Milevské muzeum