Písek vnímají jeho návštěvníci jako příjemné město s upraveným historickým centrem, opravenými domy, udržovanými parky a městskou zelení. Prozradíte Píseckým, co jejich město čeká v nejbližším období?
Já doufám, že je to především otázka přípravy realizace píseckého plavečáku. Hlavně díky tomu, že Písečané referendem dali jasně najevo, že ho na stávajícím místě nechtějí.

Když mě v roce 1997 rada města přijala na radnici, tak se mnou dělaly Písecké postřehy rozhovor. Jedna z otázek byla, co se mi na Písku nelíbí. Řekl jsem tehdy dvě věci – jednou z nich byl právě areál plaveckého stadionu pod městskými hradbami.

Jsem rád, že se tak veřejnost rozhodla. V současné době si přeji, aby odsouhlasené místo pro výstavbu plaveckého stadionu píseckým zastupitelstvem nevzalo po letošních komunálních volbách za své a na lokalitě pod lesnickou školou se mohlo v klidu dál pracovat.

Pocházím ze Strakonic, které mají jiné urbánní problémy než Písek (poplatné amorálnosti doby „normalizace"), ale tamní plavecký stadion a hlavně jeho venkovní prostor je dostačující a dobře situovaný. Tím chci poukázat na to, že plavecký stadion bez venkovních ploch není kompletní celek pro celoroční vyžití.

Co se týká v otázce zmíněné městské zeleně, resp. městských parků, tak chci uvést dva záměry města Písek. Jednak přípravu revitalizace parku na Husově náměstí, který vznikl na počátku 20. století a koncem roku 1924 byla provedena jeho konečná sadová úprava.

Idea navrženého řešení je založena na vytvoření centrální pobytové plochy parku, jemuž v severní partii dominuje Masarykova lípa, která byla 7. 3. 1920 vysazena u příležitosti sedmdesátých narozenin tehdejšího prezidenta T. G. Masaryka. Návrh využívá jednoduchého schématu křížících se pěších komunikací v návaznosti na okolní parter města a přehledných vstupů do parku – s důrazem na propojení prostoru sousedícího se ZŠ J. Husa.

A následně chci připomenout i probíhající přípravu nového „svatováclavského" městského parku, který vznikne v nové postupně zastavující se lokalitě (napravo od ul. Strakonická). Bude mít charakter pobytového parku.

Závěrem chci zmínit poslední etapu rekonstrukce lokality Bakaláře, která uzavře řešený pás městského parteru od Kamenného mostu přes Putimskou bránu až k Chelčického ulici.

Co vás jako městského architekta nejvíce trápí?
Když jde o trápení z praxe, tak chci komentovat otázku katalogových projektů. U typových domů je zásadní problém, že vznikají naprosto vytržené z kontextu a jsou navrženy bez jakékoliv vazby k pozemku. Může tedy vzniknout návrh dobrého domu, který ale po usazení na pozemek může úplně degradovat (sebe i okolí). Toto se týká především venkovského prostředí – otázka tzv. bungalovů. Katalogový projekt neví, na které světové straně od pozemku se nachází přístup, neví, kam je nejhezčí výhled, kde stíní sousední stavby, neví, kde se nacházejí sítě pro připojení domu.

Dalším problémem je nerespektování vhodného typu zastřešení, povětrnostní a klimatické podmínky. Např. při studiu mě škola naučila respektovat zásadu „tří dveří". Ať se jedná o bytový či rodinný dům, je třeba v našich klimatických podmínkách toto pravidlo ctít. To znamená, že vcházíme z venkovního prostoru do zádveří a z něho pak do haly (chodby) a z té do jednotlivých obytných místností (bytů).

Všechny tyto uvedené podmínky prostě katalogový projekt ze své podstaty nemůže nijak zohlednit, protože je neví. Je prostě takový, jako byl už mnohokrát okopírován včetně spousty stále se opakujících obloučků, nevkusných balustrád, malých oken, komínů v obvodových stěnách, absencí úložných prostor a mnoho dalších nesmyslů.

Proto jednoznačně doporučuji projektanta (architekta nebo stavebního inženýra) a podrobný prováděcí projekt.

Ačkoliv je nutná prvotní investice, vložené peníze se investorům vrátí na úsporách při stavbě domu, a nic nenahradí spokojenost s bydlením v domě, který odpovídá našim potřebám.

U čeho si nejvíce odpočinete, když máte architekturu na očích vlastně pořád?
U rodiny – i když to je také taková „životní architektura", která se pořád vyvíjí.

Příště bude ve Štafetě Píseckého deníku odpovídat ředitelka písecké Sladovny Tereza Dobiášová.