Zpráva o odchodu Antonína Kazila zaskočila dirigenta Leoše Svárovského, který na festivalu Hudební slavnosti Emy Destinnové působil jako prezident a dirigoval zde odhadem 25 let.

„Zasáhlo mě to jako blesk z čistého nebe,“ uvedl se smutkem v hlase dirigent. Myslí si, že pro Antonína Kazila musela být rána, že se letos 31. ročník festivalu kvůli koronakrizi neuskutečnil. „To mě děsí, přišlo to v těžké době, kterou kultura prožívá,“ přibližuje své pocity Leoš Svárovský. Spolu s Toníčkem, jak Antonínu Kazilovi říkal, plánoval novoroční koncert. „Byl můj přítel. Stýkali jsme se nejen po pracovní stránce, ale i v osobní rovině. Navštěvovali jsme se s celými našimi rodinami,“ vysvětluje Leoš Svárovský. Antonín Kazil podle něj patřil mezi milovníky kultury a hudby. „Zbožňoval slavné sólisty a zpěváky, do Českých Budějovic přivedl mnoho jmen světového kalibru,“ vzpomíná. Mezi nimi např. Miriam Gauci z Malty, basistu z Gruzie Paata Burchuladze, sopranistku z Jižní Koreje Sumi Jo a tenoristu Josepha Calleja. Festival byl totiž založen na tom, že zde vystupovaly hvězdy, které účinkovaly na stejných jevištích, tj. v Berlíně, v Metropolitní opeře v New Yorku a v milánské La Scale, jako Ema Destinnová.

Na Antonína Kazila vzpomíná i Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno. V září 2019 zahrála Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Leoše Svárovského Smetanovu Mou vlast na Hudebních slavnostech Emy Destinnové. "Byl to nejen krásný koncert, ale hlavně dojemné setkání ředitele festivalu pana Antonína Kazila s orchestrem, který do Českých Budějovic jezdil každý rok od roku 1991. Kytice pro koncertní mistryni Marii Petříkovou a osobně laděné slovo ředitele festivalu předznamenalo úspěch koncertu, o který byl takový zájem, že publikum muselo sedět na židlích na pódiu," líčí Marie Kučerová a pokračuje: "Na pana Kazila vzpomínáme v Brně jako na naši kulturní spojku s jižními Čechami, na pevný bod v našem koncertním kalendáři, ale hlavně jako na člověka, který dokázal vybudovat a dlouhá léta udržet významný festival klasické hudby. Na člověka, pro kterého byla hudba evidentně naplněním života. Čest jeho památce."

Podle Františka Řihouta z Jihočeského divadla na Hudebních slavnostech Emy Destinnové zpívala, ještě ve Sportovní hale, také ruská umělkyně, sopranistka Olga Romanko. Ta pak účinkovala i v Jihočeském divadle v opeře Sedlák kavalír v hlavní ženské roli. František Řihout daroval Antonínu Kazilovi program z této opery a ten měl radost. „Pan Kazil na ni vzpomínal, že na koncertě tenkrát zaskočila a velmi pěkně,“ vypráví. Podle Františka Řihouta Jihočeské divadlo dokonce uvažovalo, že by pojmenovalo operní soubor po Emě Destinnové. K nápadu je přivedla busta Emy Destinnové od sochaře Petra Schela, která stojí před divadlem, a také festival Antonína Kazila, který byl velice úspěšný. Protože tato pěvkyně ale v Českých Budějovicích nikdy nevystupovala, sešlo z toho. „Alespoň tady bylo propojení přes Hudební slavnosti,“ uvažuje František Řihout. Festival měl František Řihout rád. „Hudební slavnosti byly vždycky koncem září, Jihočeské divadlo s nimi mentálně zahájilo sezonu, když na konci slavností navázalo,“ uvažuje o propojení a dodává: „Spolu s panem Schelem byl Antonín Kazil velkou osobností českobudějovické kultury.“

Jako na osobnost vzpomíná na Antonína Kazila také Petr Holba, ředitel DK Metropol, který s ním v rámci Hudebních slavností Emy Destinnové navázal spolupráci. „S panem Antonínem Kazilem odchází milovník klasické hudby, jak se často říká ze staré školy. Jen díky jeho velkému entusiasmu jsme se mohli vždy těšit na sklonku léta na výjimečné hudební zážitky, které zabalil do mašle pod názvem Hudební slavnosti Emy Destinnové a které byly několikrát zaznamenány pro diváky z celé republiky Českou televizí,“ myslí si. Antonín Kazil byl také poradním hlasem při instalaci proměnné akustiky VRAS v divadelním sále DK Metropol, která v té době byla teprve druhou v České republice. Petr Holba dodává: „Vážíme si společně stráveného času a přejeme upřímnou soustrast rodině.“