V říjnu 1994 stanulo osmnáct mladíků, z nichž bylo třináct mladistvých, před soudcem Okresního soudu v Písku. Byli obžalováni z násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, z podpory a propagace hnutí směřujících 
k potlačení práv a svobod občanů a šest z nich také z ublížení na zdraví.

Případem se nakonec po mnoha peripetiích zabýval Krajský soud v Táboře, který na podzim 1998 odsoudil Jaroslava Churáčka, Zdeňka Habicha a Martina Pomijeho za vraždu. V době činu byli všichni odsouzení ještě nezletilí. 

Písek – V pátek 24. září 1993 utonul v Otavě u městského ostrova v Písku 18letý Tibor Danihel. V říjnu 1994 stanulo osmnáct mladíků, z nich třináct mladistvých, před soudcem Okresního soudu v Písku. Byli obžalováni z násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, z podpory a propagace hnutí směřujících 
k potlačení práv a svobod občanů a šest z nich také z ublížení na zdraví.

Podle státního zástupce se toho dne shromáždili jako příslušníci hnutí skinheads k napadení Romů v Písku a vydali se na ostrov. Čtyři mladí Romové, kteří tam i podle svých vlastních slov „cvičili s nunčaky", před nimi naskákali do Otavy. Útočníci vyzbrojení baseballovými pálkami, řetězy a pod. Romům údajně vyhrožovali, uráželi je a házeli po nich různé předměty. Někteří z obžalovaných jim měli bránit vylézt z vody tím, že je bili a sráželi zpátky. Tibor Danihel při tom utonul.

Obvinění odmítli vypovídat. Soudce poté četl řadu listinných důvodů, které svědčily mimo jiné o pozornosti, jakou policie vyšetřování věnovala – jen při zjišťování mladé dvojice s kočárkem, která v tu dobu měla projít kolem, prověřovala 277 osob, které měly být podle záznamů sociálního pojištění krátce po léčení… Byla slyšena řada svědků události, ale žádný konkrétní jednání nemohl přiřadit ke konkrétnímu obžalovanému.

Znalci našli v moči Romů zahnaných do řeky zvýšenou hladinu toluenu. Soudní lékař konstatoval, že příčinou smrti Tibora Danihela bylo udušení z utopení. Na jeho těle nenašel žádné stopy násilí. Dávka toluenu u něho zjištěná mohla být příčinou jeho utonutí.

Poslední den hlavního líčení, 2. prosince, situace zhoustla verbálními konflikty i provokacemi anarchistů kolem Jakuba Poláka. Došlo i k napadení jednoho ze skinů na náměstí romskými mstiteli.

Soud Jaroslava Churáčka 
a Milana Brata uznal vinnými násilím proti skupině obyvatelů a ublížením na zdraví 
a každému uložil rok podmíněně na dvě léta. Ostatní obžaloby zprostil. Krátce po vyhlášení rozsudku 15letý Rom napadl jednoho z obžalovaných nožem a později za to dostal rok vězení.

Krajský soud v dubnu 1995 věc první instanci vrátil s názorem, že mohlo jít i o vydírání. To znamenalo opakovat už přípravné řízení, věc první instanci vrátil s názorem, že mohlo jít i o vydírání. Zavázal žalobce ustanovit a vyslechnout další svědky. To znamenalo opakovat už přípravné řízení, vypracovat novou obžalobu. Pro onemocnění původního samosoudce byla věc přidělena jinému. Vyšetřovatel pak stíhání deseti obviněných zastavil a čtyři stanuli znovu před soudem, už i s obviněním z podpory a propagace hnutí hlásajícího rasovou zášť. Hlavní líčení bylo z „horkého" Písku přesunuto do Č. Budějovic.

Po novém verdiktu píseckého soudu se věcí zabýval v březnu 1997 krajský soud jako odvolací a za vydírání a násilí proti skupině obyvatelů dal Jaroslavu Churáčkovi a Zdeňku Habichovi po 31 měsících do věznice s dozorem, Martinovi Pomijemu 22 měsíců, Milanu Bratovi rok podmíněně na tři léta.

Proti rozsudku podala ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová na žádost Senátu (navrhovatel Pavel Rychetský) stížnost pro porušení zákona a Nejvyšší soud rozsudek zrušil s tím, že by mohlo jít o vraždu z rasové nesnášenlivosti. K novému projednání došlo v říjnu 1998 před táborským krajským soudem. Ten Churáčkovi uložil za vraždu osm a půl roku, Habichovi sedm a půl, Pomijemu sedm. 
V době činu byli ještě nezletilí. Například nejmladší Pomije Romy napadl jako sotva patnáctiletý hoch.

Při zdůvodnění rozsudku předseda senátu Jiří Bernát zdůraznil, že to byla rasová vražda. „Danihel byl dvacet minut vystaven brutálnímu fyzickému i psychickému týrání. Kdo to nechápe, nežije 
v tomto reálném světě," hřímal tehdy soudce, kterého pobouřilo, že asi patnáct útočníků uniklo spravedlnosti.

V průběhu líčení Jiří Bernát kritizoval práci policie. „Řada věcí nebyla vyšetřena správně, postup policie nebyl precizní," řekl. V soudním spisu chyběly záznamy prvních výslechů zadržených skinů. Buď se ztratily, nebo je policisté vůbec nesepsali.

Churáček vykonal celý trest 13. listopadu 2005 a pak vykonával další trest jednoho roku uložený soudem v Písku. Habich byl 28. listopadu 2001 podmíněně propuštěn, ale neosvědčil se a byl mu nařízen zbytek trestu v délce 1026 dnů. Ten vykonal 9. listopadu 2007. Pomije byl 20. června 2003 podmíněně propuštěn na zkušební dobu šesti let a osvědčil se.