Já mám k mostu osobní vztah. Jezdil jsem sem s maminkou a sestrou o prázdninách, přes něj do stanice Červená a pěšky proti proudu asi pět kilometrů na samotu "u Švihlíků", kde žila s rodinou moje teta sestra tatínka.

V domě bez elektriky u řeky tehdy ještě bez přehrady, kolem jezdily vory, obilí se mlátilo ve stodole cepy. Nakupovat se chodilo pěšky až do Olešné, do kostela se se šlo dál proti proudu a zde nás převozník dostal na druhou stranu.

Chatičky poblíž mělo několik herců, a tak jsme se tam po cestě zastavil a pamatuji na Bohouška Záhorského, Jiřinu Šejbalovou a další, na něž si už nevzpomenu. Bylo to v 60tých letech minulého století. A tak věřím, že most bude stát stále, protože práce těch, kteří na mostě dělali, si to zaslouží. Já jsem si k tomu kdysi koupil celou fotodokumentaci stavby i trati a nebyla to již tehdy levná záležitost, ale rád vám fotografiemi stavbu z let 1888 až 1889 přiblížím.

Jan Malířský, Strakonice