Jak správně reagovat při nastřelení jednotky, nacvičoval i svobodník Pavel Kaas. „Když odjíždím ze cvičení, jsem pokaždé vyždímaný jako hadr. Přesto se na každý další výcvik těším. Může to znít jako fráze, ale služba u jednotky aktivní zálohy mě naplňuje,“ říká záložník, který v civilu pracuje jako překladatel na volné noze.

Službou v aktivní záloze si, jak sám říká, plní na stará kolena svůj sen. „Do armády jsem se chtěl dostat již za mlada, ale nevyšlo to. Moje kariéra se jednoduše ubírala jiným směrem. Když jsem se doslechl o existenci aktivní zálohy, dlouho jsem se rozhodoval. Nakonec jsem se ale rozhoupal a nelituji toho,“ svěřil se dvaapadesátiletý svobodník Kaas.

Sáhl si na dno

Vojenský výcvik nemá s tím, co jej běžně živí, nic společného. Jsou to dva naprosto odlišné světy. Přesto je v aktivní záloze spokojený. „Nemůžu říct, že by mi armáda něco vzala, naopak jedině dala. Poznal jsem své limity. Sáhl jsem si na dno, o kterém jsem ani netušil, kde ho mám,“ potvrdil záložník, který se může pochlubit znalostí dokonce čtyř světových jazyků. Kromě angličtiny a němčiny, ze kterých nejčastěji překládá, ovládá ještě francouzštinu a ruštinu.

Nejvíce mu dávají zabrat přesuny nebo když jednotka nacvičuje transport raněného. „Standardně mým největším nepřítelem je běh,“ směje se Pavel Kaas a dodává: „Není to ale nic, co by se nedalo zvládnout. Navíc je tady dobrá parta lidí, která člověka podrží.“

Jaromír Sebera oslavil narozeniny v rodinném kruhu.
Je mu 80 let. Vstává ve tři ráno, aby mohl péct koláčky a chléb

Cvičili od rána do večera

Náročnost výcviku potvrdil i svobodník Roman Kačín, který byl na cvičení s jednotkou aktivní zálohy poprvé. „Cvičíme celý den, od rána do večera. Je to sice náročné, ale zároveň je to smysluplně strávený čas. Výcvik je velmi pestrý a navíc jej řídí výborní instruktoři,“ pochválil organizátory čtyřicetiletý záložník.

Na cvičení přijel až ze severočeských Loun. „Jako voják základní služby jsem roce 2002 sloužil v Žatci. Tehdy tam ještě působilo protiletadlové vojsko. Zajímalo mě, jak to dnes vypadá u profíků,“ vysvětlil, proč si vybral jednotku aktivní zálohy u strakonického útvaru. „Jako bývalému operátorovi protiletadlového kompletu OSA mi službu u této jednotky doporučili na rekrutačním pracovišti. Přesvědčil mě i rozhovor s jedním ze strakonických důstojníků, který mi objasnil, co obnáší služba záložníků u protiletadlového pluku,“ doplnil svobodník Roman Kačín.

Poutní barokní kostel svaté Anny u Kraselova na Strakonicku.
Stojí u divotvorného pramene a ukrývá uctívanou sochu. Málokdo ale vidí dovnitř

Procvičovali taktiku i první pomoc

Strakoničtí vojáci v záloze absolvovali na Oldřichově vševojskový výcvik. Procvičovali při něm, jak reagovat při nastřelení jednotky, jak se chovat při dělostřeleckém přepadu nebo jak postupovat při nálezu nástražného výbušného zařízení. Oživili si zásady první pomoci v boji. Nacvičovali hmaty a chvaty bojového umění musado. Čekaly je také střelby z ručních zbraní a házení granátů.

Zvládnout museli i pěší přesun náročným terénem, s plnou výstrojí a výzbrojí. „Nejsme tu proto, abychom záložníky ničili. Snažíme se je ale připravit na reálné situace, které mohou nastat. Zároveň je vedeme k tomu, že musí fungovat jako jednotka, tedy jako jeden tým,“ přiblížil smysl výcviku kapitán Ján Fehér, jenž velí strakonické jednotce aktivní zálohy.

Na svých vojácích oceňuje jejich odhodlání a odolnost. „Bez nějaké velké přípravy dokázali několik dní, i za nepříznivého počasí, fungovat v terénu. Spali pod přístřešky, v noci se střídali ve střežení a přes den je čekal náročný výcvik. Jsou to prostě srdcaři,“ uzavřel kapitán Ján Fehér.

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku