Skupina chatařů z okolí Zátaví dlouhodobě upozorňuje na negativní dopady zdejší malé vodní elektrárny na přírodu. „Dřív jsme se mohli koupat, chytat ryby, ale provozovatel elektrárny udělat z řeky mrtvou. Zavařil natvrdo náhon a tudíž zde řeka nemá šanci téct, a tak stojí a hnije. Přitom dřív tady byl proud, že se proti němu skoro nedalo plavat,“ popsal za chataře Robin Mikušiak.

Narušena není jen řeka Otava, která podle chatařů v lokalitě v podstatě neteče. „Jedná se i o bývalé koryto Řežabineckého potoka, který se zde spojoval se slepým ramenem. Provozovatel elektrárny úzké slepé rameno přeměnil v paralelní řeku s enormní rychlostí proudu, poněvadž to je to, co potřebuje – výkon,“ doplnil Robin Mikušiak.

Podle vedoucího odboru životního prostředí MÚ Písek Miloslava Šatry evidují už několik podnětů na činnost provozovatele. „Dělali jsme na místě šetření spolu se zástupci Povodí Vltavy a zjistili jsme věci, které jsou v rozporu se zákonem,“ uvedl s tím, že předali věc České inspekci životního prostředí do Českých Budějovic, která může udělit vyšší sankce.

Provozovatel měl podle zjištění například neohlásit zásah do krajiny, tedy bagrování a úpravu břehů, rozšířit kanál a možná v lokalitě také kácet stromy bez povolení. Zasahoval údajně mimo jiné do pozemku, který není jeho, k čemuž neměl oprávnění. Pokud se to prokáže, měla by mu podle Miloslava Šatry inspekce uložit nejen nemalou pokutu, ale i povinnost všechno vrátit do původního stavu.

Česká inspekce životního prostřední v Českých Budějovicích potvrdila, že je jednou z institucí, které se šetřením zabývají. Stále se na tom pracuje, proto zatím není možné sdělovat žádné závěry.

Podle provozovatele malé vodní elektrárny Roberta Turinského nedošlo v lokalitě zátavského jezu k žádným činnostem, které by měly za následek jakékoli poškození životního prostředí. „Odtěžení sedimentů pod jezem v Zátaví bylo provedeno se souhlasem příslušného úřadu,“ uvádí podnikatel, který pracuje v oboru od roku 1994.

Dodává, že si rád nejen s chataři o celé věci promluví. „Pokud by si se mnou chtěl kdokoli vyříkat, co se mu na mé činnosti nelíbí, může přijít. Zatím se tak ale nestalo,“ zmínil.

Malé vodní elektrárny mají stanovené podmínky, za kterých mohou fungovat či jaký musí nechat minimální zůstatkový průtok vody přes jezovou hranu. Potíž je v tom, že ne vždy to provozovatelé respektují. „Když se rozhodnou nedodržet předepsanou hladinu třeba přes noc, nejsme schopni to uhlídat. Dochází například také k zanášení vodního toku, když nechají vodu delší dobu v elektrárně,“ vyjmenoval některé z problémů Miloslav Šatra.

Malá vodní elektrárna u Zátaví funguje od roku 2007.