Už dlouhá léta dojíždíte za prací do krajského města. Nelákalo vás někdy zbavit se této zátěže a přestěhovat se?
Ano, do Českých Budějovic jsem začal dojíždět za prací již před dvaceti lety. Tenkrát jsem pracoval v píseckém závodu společnosti STRABAG a myslel jsem si, že tomu tak bude napořád. Ale dostal jsem nabídku pracovního postupu do tehdejší centrály firmy v krajském městě, kterou jsem přijal, a tento měsíc je tomu dvacet let, co jsem s dojížděním začal.

V rámci svého současného zaměstnání jsem ale také téměř tři roky působil v Plzni, takže oproti tomu je pro mě cestování do Českých Budějovic celkem selanka. Navíc mě pracovní úkoly často vedou do Prahy i jiných míst republiky a v takových případech mi naopak poloha našeho města připadá velmi výhodná. Tím také částečně odpovídám, proč jsem se nepřestěhoval.

Ale ten hlavní a pravý důvod leží ještě trochu jinde. Z Písku pocházel i můj tatínek a dědeček a mně přišlo naprosto logické, že zde moje kořeny zůstanou také. Navíc zde máme s manželkou svoje rodiče a je nám příjemné mít je takto na blízku. Dalším důvodem je náš domek, o který se staráme více než čtvrt století, a těžko si dokážeme představit, že bychom se z něj odstěhovali.

Nemohu též opomenout svůj pocit zdravého patriota a hrdosti na naše město, který se přenesl i na naše děti. Zkrátka ať jsem kdekoliv na cestách, vždy se do Písku rád vracím.

A co vaše působení v píseckém folklórním souboru? Nehraje také svou roli?
Docela určitě. Do folklórního souboru Písečan jsem začal chodit ještě v době studia na gymnáziu, kdy mě tehdejší vedoucí souboru Milan Bečka pozval na jednu ze zkoušek a už jsem u lidového tance zůstal. Samozřejmě vyvstaly určité nutné přestávky v činnosti, když jsem studoval v Praze nebo byl na vojně, ale když se v roce 1990 soubor připravoval na svůj velký výjezd do jižního Walesu, do dnešní partnerské oblasti Caerphilly, pan doktor mě znovu oslovil a od té doby jsem již prakticky chodit nepřestal. Jsem teď již jedním ze služebně nejstarších členů, ale práce v tomto týmu mi moc pomáhá odreagovat se od pracovních starostí a také je to pěkná fyzická zátěž, což mi určitě neuškodí.

Postupem let jsem čím dál intenzivněji pomáhal doktoru Bečkovi s pořádáním a organizací Mezinárodního folklórního festivalu, naší nejvýznamnější souborovou aktivitou, což je také důvodem pro to, abych se souborem žil a pracoval dál. Mám na starosti zahraniční část festivalu, což znamená pozvat a zajistit účast atraktivních účinkujících z celého světa, a věřte mi, někdy to bývá dosti dobrodružné.

Můžete nám přiblížit nějaký takový dobrodružný zážitek?
Jeden rok se mi ozvala skupina tanečníků z Nigérie, že by chtěli přijet na náš festival. Řekl jsem si, proč ne? Skupiny z Afriky jsme občas potkali při našich souborových zájezdech a jejich vystoupení se nám vždy líbila. Tak jsem si řekl, že by to rozhodně bylo pro naše diváky oživení a poslal jsem jim pozvání, aby si mohli začít vyřizovat víza. Jelikož mi od nich chodily zprávy o potížích se získáním víz, spojil jsem se s naším konzulem v Nigérii a on mi radil, ať na našem pozvání netrvám. Na jednu stranu mě chápal, sám pochází z Brna a k folklóru má velmi blízko, ale zároveň mi vysvětlil, že zde existuje velmi velké riziko, že se všichni účinkující domů zpátky nevrátí a my bychom tím pádem nesli za toto odpovědnost. Tak jsme raději pozvali někoho spolehlivějšího.

Tradice Mezinárodního folklórního festivalu dál pokračuje?
Ano, letos nás čeká jubileum, chystáme XX. ročník. Zakladatel této tradice, mnou už zmiňovaný doktor Bečka, před lety předal starosti organizátora dalším členům souboru, takže dnes se na této práci podílejí téměř všichni. A to je dobře, protože jednak nás to hodně stmeluje a na druhé straně je to takové množství starostí a práce, že se to v jednom člověku souběžně se zaměstnáním zvládnout nedá. Takže bych rád tímto pozval všechny čtenáře na dny 13. – 17. srpna, kdy se letošní jubilejní ročník uskuteční.

Ale výčet vašich veřejných aktivit tímto ještě není úplný, že?
To máte pravdu. Již druhé volební období jsem zapojený do činnosti sdružení nezávislých kandidátů v našem městě pod názvem Volba pro město. Vzhledem ke svému vztahu k folklóru jsem se celkem logicky stal členem kulturní komise, která pomáhá vedení města s problematikou tohoto oboru. Rád bych při této příležitosti ocenil velmi kladný přístup našeho města k podpoře smysluplných kulturních aktivit, a tak mi přišlo zcela logické, že se do činnosti kulturní komise zapojím. Na podzim nás čekají další komunální volby, ale já bych uvítal, kdyby se do činností, které jsem zastával, zapojil někdo další s novými nápady.

Myslím, že tímto rozhodnutím udělám velkou radost své ženě, která má se mnou ohromnou a obdivuhodnou trpělivost, a já myslím, že je načase, abych se mohl věnovat jí i našim společným aktivitám.

Medailonek Pavla Brůžka: Je mu 50 let, je ženatý, má dvě děti – Klárku a Vítka. Po vystudování píseckého gymnázia pokračoval na Stavební fakultě ČVUT v Praze v oboru konstrukce a dopravní stavby. V současnosti pracuje u společnosti SWIETELSKY stavební v Českých Budějovicích, kde může dobře uplatnit svoje znalosti z oboru i z německého jazyka, protože má na starosti hlavně přenos technologií a zkušeností z mateřské firmy z Rakouska na náš stavební trh.
Kromě svých pracovních úkolů se již více než třicet let věnuje folklórnímu tanci v souboru Písečan a ve vzácných volných chvílích se rád věnuje rodině, společně se starají o domek a zahrádku, cestují, jezdí na lyže nebo na kola.