Neobyčejný pár má za sebou i velmi zajímavý životní příběh. Chodili spolu do školy, pak se 35 let míjeli, přestože žijí čtyři kilometry od sebe, k sobě je zavál zřejmě osud, či náhoda… spojila je fotka na sociální síti a také společná záliba v koloběžkách. Po tříletém vztahu se rozhodli k oficiálnímu spojení právě v Písku, kde mimo jiné Richard absolvoval vojenskou službu.

Jejich obřad byl velice komorní, jen s několika svatebčany, za svědky jim šli přátelé a družičku dělala Richardova dcera Viktorka, nechyběl ani další člen domácnosti fenka Akira.

Dlouhý a zamotaný příběh

Jak prozradil ženich, za výběrem nemocniční kaple stojí strašně dlouhý příběh, ale pro Deník se jej pokusil zkrátit. „Všechno začalo jedním CD pod názvem Ten, který přichází a přes hlas, který ho předčítal, jsme se spojili s vedoucím píseckého oddělení spirituální péče Rostislavem Homolou, za všechno může vlastně ten hlas, herec Alfréd Strejček,“ popsal Richard Štěpánek.

Tento herec ochrnul, a prožíval podobné vjemy, jako Richard, který přišel po havárii o ruku, prodělal řadu operací a o své cestě sepsal knihu Vzdát můžeš zítra. „Nabídl jsem mu pomoc, že půjdu závod tisíc mil pěšky, a že až přijdu, tak on mi podá ruku. To se podařilo a on i přes ochrnutí ke mně vztáhl ruce,“ upřesnil.
S Rostislavem Homolou zjistili, že mají spoustu společného. „Začali jsme rozebírat mimo jiné i sňatek a chtěli jsme, aby u toho byl. Jelikož je zaneprázdněný a hora nešla k Mohamedovi, musel Mohamed k hoře, a tak jsme přijeli za ním do Písku,“ dodal ženich.

Na výběr dostali z několika lokalit. „Tohle místo je impozantní, moje první svatba byla demonstrace, tato druhá už je z pravého přesvědčení,“ dodal Richard Štěpánek.

S nevěstou se znali už od školy. „Na základní škole jsme spolu dokonce seděli v lavici, ale pak se nějak naše cesty rozešly, a i když jsme bydleli v sousedních vesnicích, pětatřicet let jsme se míjeli,“ shrnul.

Nejstarší a jediná dochovaná budova v areálu nemocnice byla postavena v roce 1911 jako součást Všeobecné veřejné okresní nemocnice císaře a krále Františka Josefa I.

V letech 1927 až 1956 v kapli pracovaly řádové sestry, po jejich odsunu komunistickým režimem objekt sloužil jako sklad, dílna, garáž a byl využíván jako technické zázemí zdravotnického zařízení.

Nemocnice objekt před dvěma lety opravila a konají se v něm například předporodní kurzy, setkání kaplanů, porady nebo různé přednášky, či večerní pásma.

Síla sociální sítě

Po 35 letech uviděla zajímavý snímek na facebooku a řekla, že ten kdo ho vyfotil, musí být geniální. „Oslovila mě zaujatá fotografií, aniž by tušila, že jsem to já, potom se rozjela kola osudy i naše koloběžky,“ smál se Richard.

Díky koloběžkám se začal psát další příběh. „Marek Kostka majitel známé firmy na koloběžky z Hanušovic sponzoroval závod na tisíc mil a tam vznikla právě ta fotka, která mě spojila s Janou,“ dovysvětlil. Díky tomu, že se rozhodl odjet nejtěžší závod Evropy, tak potkal svou současnou choť.

Nevěsta Jana Melišková nebyla před obřadem nervózní. „Naopak moc se těším. Máme to tak v sobě oba nastavené, chtěli jsme komorní obřad s bohoslužbou a písněmi. Už jsme starší a je to pro nás taková svátost, těšíme se, že já se konečně změní na my, a to je krásné,“ sdělila.

Velká svatba nepřipadala v úvahu. „Je to o nás, ne o lidech, nebo show okolo,“ uvedla. Na svatební cestu nemají jistý plán. „Nerada bych něco prozrazovala, ale určitě někam vyjedeme na koloběžkách,“ poznamenala Jana. „Těšíme se na každý den, který přijde. V Písku se nám moc líbily pískové sochy na nábřeží, a také ten klid. Určitě se sem někdy vrátíme,“ konstatovala nevěsta.

Inspirace pro ostatní

Podle vedoucího spirituálního oddělení Nemocnice Písek Rostislava Homoly šlo o historicky první svatbu v kapli. „Rád bych tímto aktem, či obřadem přemazal minulost, a vytvořil novou budoucnost. Je krásné, když se lidé v nemocnici rodí, ale také odcházejí, a ještě hezčí je, když si tu řeknou své ano v tom dobrém i zlém, dokud je smrt nerozdělí,“ míní Homola.

Uvítá i další zájemce. „Domluvili jsme se tak s panem ředitelem, že by to mohlo inspirovat i další a objekt by tak našel nové využití, hlavně ať to slouží lidem a dobrým věcem,“ přál si. Svatbu zde může mít kdokoliv, zaměstnanci, pacienti i široká veřejnost.

Přání novomanželům

Svědci a kamarádi, kteří přijeli až od Hradce Králové a oba jezdí také na koloběžkách, jim popřáli příjemnou společnou plavbu životem. „Hlavně zdraví, protože si oba už zažili dost,“ řekla Miroslava Haisová. „Ríša i Janu známe přes tři roky, on mě vlastně přivedl ke Kostkově koloběžce,“ zavzpomínal Jindřich Prchlík.

Přání připojil i ředitel nemocnice Jiří Holan. „Přeji jim, ať mají na tento den i objekt krásné vzpomínky, a ať jim životní elán, společné koníčky i láska dále vzkvétá,“ podotkl Holan.

Pořádat svatby nebyl původní záměr, ale je to možnost využití. „Konají se tu semináře, školení, besedy, přednáškové večery a povídání z cest, zasedání rad, tak je to další možnost, dokonce se už ozvali zájemci z řad zaměstnanců,“ konstatoval s tím, že objekt tak dostane nový smysl. Původně to bývala totiž umrlčí komora.