Prvotní propojení Josefa a domu U Slona je velmi zajímavé. A možná až neuvěřitelně náhodné. Majitelem jedné z píseckých dominant byl od roku 1982 Josefův bratranec Jaromír Stach Černín, ale vzájemně se neznali. Až jednou. „Bylo to někdy v devadesátých letech. Tenkrát jsem byl s klukama v hospodě na Moravance v Palackého sadech. Hráli jsme na kytary a zpívali. Jaromír tam shodou okolností byl také s nějakou partou lidí vedle u stolu, ale my jsme se tehdy ještě neznali. Byli jsme vzdálení příbuzní, byť genealogicky hodně blízcí. V průběhu večera jsme se potkali na toaletě a Jaromír mi říkal, že hezky zpívám. Představili jsme se a ve finále zjistili, že jsme příbuzní. Byla to tehdy obrovská náhoda,“ vypráví Josef Stach.

A pokračuje: „Ráno jsem vstával do práce, takže jsem se do domu nešel podívat hned ten den. Ale domluvili jsme se na později a pamatuji si, že mi tenkrát spadla čelist, když jsem ho viděl poprvé. Tenkrát byl ale v šíleném stavu. Dnes je proti tehdejší době zahrada luxusní. Od té doby se udělalo spoustu práce.“

„S Jaromírem byl velký problém. Neměl rád změny. Už jenom z bílení byl na nervy. Měl rád věci na svém místě. Měl fotografickou paměť. Bydlel v Praze a já u něj přespával, když jsem potřeboval. Občas mě požádal, abych mu v bytě uklidil. Ale vždy to dopadlo tak, že po příchodu vždy dvacet minut rovnal skleničky, šálky, obrázky a další věci na své místo. Přesně podle toho, jak to bylo předtím. Je to hloupé, ale kdyby žil, asi by se v domě U Slona nic moc neudělalo,“ vzpomíná Josef Stach.

Historický dům U Slona v Karlově ulici v Písku.
Koncert pro dům U Slona

Když bratranec Jaromír v roce 2011 zemřel, odkázal dům synovi Josefa Stacha. V tu dobu se začala psát nová kapitola propukající vášně. „Tenkrát jsem nevěděl vůbec nic. Co se kde platí, jaké jsou nebo nejsou pojistky. Vůbec nic. Plánoval jsem zde muzeum či galerii F. R. Dragouna. Byli jsme domluveni, ale chyběly peníze. Dnes už je mi ale jasné, že bych musel se silonkou na hlavě do banky, nebo by se musel najít hodně štědrý mecenáš,“ vzpomíná Josef, který v pracovním životě zachraňuje životy a majetek jako člen profesionálního hasičského sboru hlavního města Prahy.

Dům U Slona je krásný, stojí v nádherné lokalitě, plusy však nepřevažují. S vlastnictvím takového domu se pojí také hromada problémů a obrovské náklady na opravy a údržbu. Proč tedy Josef Stach dům neprodá? „Je to obrovská vášeň. Samozřejmě mi každý říká, ať dům prodám, ale já nic takového udělat nemohu. Nevyspal bych se. Jaromír by mě chodil strašit a možná bych chodil strašit i sám sebe. Sám před sebou bych se musel stydět,“ brání se jakýmkoliv úvahám o prodeji.

Zámek v Choustníku na Táborsku se s novým majitelem dočká rekonstrukce.
Se zámkem v Choustníku má velké plány. Byla tu Němcová, jeptišky a senioři

„Je to moje srdcová záležitost. Jedná se o jeden z nejkrásnějších domů v Písku. Je na úžasném místě v úžasné lokalitě. Na druhou stranu. Je to krása a nádhera, ale bohužel v havarijním stavu. Pro mne je to tedy také hodně práce. Potřeboval bych ještě další dva životy, abych ho dal dohromady. Je to takový tunel Blanka, co se týče peněz a času.“

Práce však pro Josefa není něco, čemu by se vyhýbal. „Nebaví mě jen tak sedět. Musím pořád něco dělat. I když jedu na dovolenou, nevydržím být v klidu. Jezdím třeba ke kamarádům a pomáhám jim s tím, s čím potřebují. Na Ukrajině jsme dělali dřevo, v Rumunsku jsme pomáhali stavět dům. Prostě neumím zahálet. Neumím si představit, že bych jel na čtrnáct dní k moři a koukal na vlny,“ vysvětluje s jiskrou v oku a chutí se znovu převléknout do pracovního.

Času tráví U Slona hodně. Veškerý volný. K rychlejšímu postupu oprav ale chybí peníze i pomocné ruce. „Ohromně mi pomohl taťka. Ten se tady hodně nadřel. Bez jeho pomoci bych byl úplně ztracený. Tomu moc děkuji. A pak také kamarádi a přátelé z tvrze Pomezná. Jinak pomoci moc není. A samozřejmě nejvíce chybí peníze. Jenom oprava a zvednutí střechy by dnes stála zhruba pět milionů. Od Jaromírovy smrti v roce 2011 jsem do domu dal už tři a půl milionu. A není to moc vidět. Stále probíhá sbírka, ale snaha o pořádání koncertů a dalších kulturních akcí nepřináší v podstatě nic. Lidi nemají moc zájem. To má pak člověk chuť se na vše vyprdnout. Ale nedá mi to a udělám stejně další. Kdyby se našel nějaký mecenáš, dobrák, byl bych mu vděčný do konce života,“ říká skromně Josef Stach, který by si přál, aby dům v budoucnu sloužil veřejnosti ještě víc, než je tomu nyní.

Horní tvrz v Kestřanech je veřejnosti přístupná celoročně.
Co přimělo podnikatele z Brna koupit kestřanskou tvrz? Romantické představy

A možná se něco stane. Další náhoda. Nejen ono setkání na toaletách na Moravance, nebo původní režimem neschválený záměr bratrance Jaromíra koupit jiný dům - dům na druhém břehu, ten se slunečními hodinami. Domu U Slona bude v příštím roce 200 let, nějaká další náhoda by se nabízela.