Obchodní akademie se loni na podzim přestěhovala z mariánských kasáren do budovy střední zemědělské školy. Jak vypadá soužití obou škol?
Pragmaticky. Jsme v baráku zřizovatele, takže nám nikdo nedává zakusit, že tam na nás nikdo nečekal, stejně jako my druhé straně nedokazujeme, že je nás o sto více. Někteří, kteří zažili zemědělku před mnoha lety, vnímají dokonce velmi pozitivně, že je ve velkém baráku zase živo. Pak jsou tu provozní věci. Správcem budovy je zemědělská škola. Oba ředitelé vystupujeme za svou školu a samozřejmě jsou jednání, na jejichž konci se dojetím neobjímáme, je to ale zdravá známka vymezení pozic obou škol. Každopádně všechny věci řešíme spolu a ke kompromisu na obou stranách docházíme také spolu. Zřizovatele seznamujeme prakticky až s výsledkem jednání. V cizině model více institucí v jedné budově funguje běžně. Akorát v jídelně, tam se dialog nepěstuje. Když mi naše milé kuchařky naloží porci, která se normálně vidí jen na soutěži jedlíků a ještě paní vedoucí jídelny dohlédne na to, abych vše bez odmlouvání snědl, nedovolím si neposlechnout.

Jak vám (škole) vyhovují prostory a co nového chystáte?
Na školu jsme se vešli v té kapacitě, jak obchodka fungovala, když jsem na ni nastoupil. V tomto směru se nikdo netísní. Faktem je, že s mým jedinečným zástupcem Josefem Kostohryzem máme další plány. A k nim bychom potřebovali postupně vystoupat například do půdních prostor. Chtěli bychom předně do několika málo let otevřít jednu třídu anglické obchodní akademie. Máme podporu ministerstva školství, hospodářské komory, náměstkyně hejtmana, k realizaci ale potřebujeme čtyři učebny navíc. Chtěli bychom obnovit studentský klub Akáda a vytvořit kavárnu, prosklené atrium třeba i s letní studijní terasou na střeše či zimní zahradou. Malý byt pro začínající učitele.

Škola má rozsáhlé podzemní prostory, tam by se dala po dohodě s druhou školou třeba vytvořit společná hudební zkušebna. Na podzim mimo jiné podepisujeme smlouvu s Ekonomickou fakultou Jihočeské univerzity a stáváme se fakultní školou. V rámci této spolupráce se budeme angažovat v nových projektech a více provazovat náš učební plán s tím fakultním. Smyslem spolupráce je výsledná produkce odborníků, kteří neopouštějí region.

Jste autorem a koordinátorem projektu školy Bolestné kameny, který se zabývá bolestmi moderního člověka. V Píseckých horách vznikla díky tomu Cesta bolestných kamenů, k namluvení jednotlivých příběhů na CD se vám podařilo sehnat významné osobnosti, jmenujme například Miroslava Táborského, Jana Třísku, Tomáše Halíka nebo Vilmu Cibulkovou. Projekt však ještě nekončí…
Ano, projekt je odhalen z jedné třetiny, nahrávací fáze je již na internetu a ve škole máme tisíc CD, která začnou být od ledna zdarma rozdávána a spolu s putovní fází projektu publikována. Každá bolest, stejně jako naděje, bude mít svůj panel. Fotokoláže na panely dělá renomovaná fotografka Kamila Berndorffová a grafiku celého projektu náš absolvent Lukáš Hejtmánek. Panely a CD budou poté putovat po těch institucích, odkud příběhy bolestí a naděje moderního člověka vzešly. Dalším krokem je na popud režisérky Světlany Lazarové natáčení dokumentu pro Českou televizi, které bude zahájeno v únoru. Sháním prostředky na mobilní aplikaci, která by dostala Cestou bolestných kamenů do finálního záměru.

Co vám osobně projekt dal?
Bylo mi nedopatřením dáno, že jsem směl díky projektu poprvé nebo opakovaně spolupracovat s lidmi jako Ondřej Vetchý, Luděk Munzar, Dana Kolářová, Vilma Cibulková, Miroslav Táborský, Hynek Bočan, Eduard Stehlík, Daniel Herman, kardinál Miloslav Vlk, rebelka Marta Kubišová, držitel Nobelovy ceny za náboženství Tomáš Halík a s mnohými dalšími. To vás poznamená a před mistry řemesla to učí někoho jako já, komu stále teče mléko po bradě, pokoře. Mezi to patří ještě infarktové stavy, to když vám například z ničeho nic zavolá sám filmový Široko (Jan Tříska) a řekne, že souhlasí s účastí v projektu. Myslím na Vilmu Cibulkovou, která si zase náš kulturní Písek natolik zamilovala, že jsem považoval za svou další povinnost obohatit její všeobecný rozhled o Písku i o naše restaurační zařízení. Naši studenti jsou již nyní rádi, že jim člověka s tak nádhernou duší, jakou Vilma Cibulková oplývá, v prosinci přivezu. Pak jsou překvapení. Skutečně jsem nevěděl, nakolik lidé touží po opravdové naději, kterou jim dosud nákupní koše našich supermarketů i přes veškerou nekonečnou nabídku a slevy nedokázaly nabídnout. A nalézat opravdovou naději ve svých životech bych přál všem čtenářům Deníku a nejen jim každý den.

Příště bude ve Štafetě Píseckého deníku odpovídat vikář Jan Doležal.

Odpovídá: Pavel Sekyrka
Pavel Sekyrka (37 let), ředitel Obchodní akademie a Jazykové školy Písek, předseda České křesťanské akademie Písek, člen Amnesty International, člen krajské rady CZESHA, člen Asociace obchodních akademií ČR. Je autorem projektu Zmizelí sousedé na Strakonicku. Je autorem např. neformální učebnice holocaustu Zmizelí a nalezení (2009). Je autorem a koordinátorem projektu Bolestné kameny. Jeho další prioritou v rámci spolupráce s Českou křesťanskou akademií je konání besed na škole s osobnostmi z veřejného života.