Jedná se o vaši druhou knihu, která se od té první s názvem Střípky z historie Podolí I liší hlavně tím, že jde o publikaci obrazovou. Kde především jste sháněla fotografie?
Fotografie jsem sháněla jednak u soukromých osob, jednak v různých archivech, kde jsem objevila často skutečné poklady. Neméně zajímavé a vzácné byly ale i fotografie od lidí, kteří žili u řeky Vltavy nebo v blízkém okolí, jak ostatně napovídá i titul knihy. Je jenom škoda, že u mnoha fotek jejich majitelé už nevěděli, z jaké doby snímky pocházejí a koho zobrazují, a tak v publikaci bohužel někdy nejsou uvedeny popisky.

I přesto jistě nebyla o zajímavé snímky nouze. Narazila jste na nějaký výjimečný?
Většina snímků byla něčím výjimečná. Nejzajímavější a nejvzácnější byly samozřejmě fotografie nejstaršího data, které dokumentují obyčejný, všední život. Těch je vždy málo, protože k fotografovi se šlo pouze při nějaké ojedinělé, slavnostní příležitosti, takže těch civilních snímků je poskrovnu. Nepodařilo se mi také najít fotografie vorů a vorařů, přestože na Podolsku několik takových rodin žilo. Na výjimečné snímky jsem narazila v píseckém archivu, kde mě Jiří Pešta upozornil na album fotografií, kde jsem objevila vzácný snímek „dřenice" (tající ledové kry), jak ji na Podolsku ze starého řetězového mostu sleduje dav zvědavců. Ze soukromého alba jsem získala vzácné fotografie motocyklových závodů Přes dva mosty, které se v 50. letech 20. století na Podolsku konaly. O krásných fotografiích Josefa Dostála zachycujících starou řeku a snímcích dokumentujících obdivuhodnou stavbu Hlavova Podolského mostu by bylo zbytečné se zmiňovat. A snímky původní i mizející Červené s dominantou kostelíka sv. Bartoloměje budou pro mnohé také velmi poutavé a poučné.

Během přípravy knížky jste měla možnost mluvit s posledním žijícím převozníkem Josefem Horažďovským. Co pro vás setkání znamenalo?
O tom, že někde ještě žije převozník z naší lokality, jsem neměla tušení. Když jsem se o Josefu Horažďovském dozvěděla, okamžitě jsem ho vyhledala a žasla jsem nad tím, co všechno si pamatuje. Díky němu jsem mohla zpracovat kapitolu o převoznickém řemesle a povídání o tom, komu všemu přívoz sloužil – od převážení jedinců až po celé svatby, procesí či pohřby. Ty posledně jmenované jsou zde také díky panu Horažďovskému zdokumentovány i fotograficky. A to jsou vlastně také velmi vzácné obrázky. Setkání s panem převozníkem bylo pro mě velkým přínosem, stejně tak jako setkání se všemi těmi skromnými, vzácnými pamětníky. Obdivuhodná je jejich paměť i přístup k životu, který většina z nich neměla vůbec lehký. Ale oni si kupodivu většinou nestěžují.

Obrázky z Podolska a okolí jsou vaší druhou knihou. Říká se: do třetice všeho dobrého. Plánujete vydat třetí knihu?
Do budoucna zatím nic neplánuji. Ani tato kniha nebyla plánovaná, vznikla vlastně proto, že nedopatřením vypadl z té minulé soubor fotografií Podolska. A pokud je člověk navíc stresován termínem, pak je taková práce jako nekonečný, vyčerpávající maraton. To by určitě potvrdil každý, kdo má s takovou či obdobnou činností nějakou zkušenost.

Přeji všem, aby pro ně byla případná četba této knížky příjemnou a poučnou procházkou po Podolsku a jeho okolí. (klč)