Nejvíce na návštěvníky působí oba kostely,
 říká hlavní průvodkyně kláštera

Sedmadvacetiletá Petra Kramperová provádí návštěvníky nejstarším klášterem na jihu Čech, kterým je ten premonstrátský v Milevsku, už sedm let. Začínala tu jako studentka vysoké školy a dnes je hlavní průvodkyní. „Úžasné na areálu pro lidi je, že je to nejen památka, ale především, že je to památka živá. Když mají štěstí, potkají tady skutečného premonstráta," říká absolventka kulturní historie na Jihočeské univerzitě.

Představitelé města jsou přesvědčeni o tom, že rozvoj cestovního ruchu v Milevsku a okolí nedosahuje odpovídající úrovně  i přesto, že se tu nachází národní kulturní památka premonstrátský klášter. Souhlasíte s tím?
Ostatní národní kulturní památky, nebo alespoň ty, na kterých jsem byla, možná mají vyšší návštěvnost, ale tady musíme brát v potaz, že  jde především o funkční klášter. To znamená, že primární záležitostí tu je péče o věřící. To, že premonstráti umožnili památku zpřístupnit i veřejnosti, je, dá se říci, jejich dobrá vůle. Ne každý soukromý majitel památky hned svůj majetek nadšeně zpřístupňuje veřejnosti, protože za tím vším stojí velmi mnoho práce, úsilí, peněz a samozřejmě i rizik.

Jsem ráda, že je klášter veřejnosti vůbec přístupný, a samozřejmě budu ráda, když bude mít vyšší návštěvnost, ale momentálně je to maximum, co pro to premonstráti a my můžeme udělat.

Návštěvnost kláštera není v porovnání s jinými národními kulturními památkami tedy tak vysoká. Kolik sem vlastně zavítá turistů?
Roční návštěvnost se pohybuje okolo tří tisíc lidí. To jsou data, která máme zaznamenaná z platících návštěvníků. Samozřejmě se tady ale objevuje spousta poutníků a návštěvy premonstrátů, které pochopitelně vstupné neplatí, a tím pádem je ve statistikách nemáme zaznamenané.

V areálu kláštera sídlí i městské muzeum. Od prvního června ho návštěvníci nenajdou na prvním nádvoří, ale na druhém. Před stěhováním se objevovaly názory, že druhé nádvoří není tak výhodné a že návštěvnost poklesne.
Myslím, že nezáleží, ve které části areálu kláštera se muzeum nachází. Domnívám se, že  se jeho návštěvnost, co pozoruji, nějak rapidně nezměnila, ale to musí posoudit pracovníci muzea. Každopádně vždycky je návštěvnost otázkou marketingu a propagace zařízení.

Jak se snaží klášter se prezentovat a zviditelnit se?
Jak už jsem říkala, primární je duchovní služba, takže naším cílem není nějak zvyšovat návštěvnost, ale samozřejmě máme propagační materiály, které jsme rozvezli po okolních infocentrech v Jihočeském kraji a na dalších památkách jsou různé naše poutače a podobně.



Ale určitě se dá říci, že většina turistů, kteří míří do Milevska, sem primárně jedou kvůli klášteru.
Řekla bych, že s největší pravděpodobností ano.

Co návštěvníky během prohlídkové trasy zajímá nejvíce: bazilika, kostel sv. Jiljí či latinská škola?
Těžko říci, myslím, že lidé jsou zaujati areálem jako celkem a tím, jak se v posledních letech změnil. Ale asi nejvíce na lidi působí oba kostely. Řekla bych, že bazilika v pozitivním slova smyslu, a Jiljí, který lidi překvapuje tím, jak je vevnitř moderní.  Obecně nejvíce pozitivních ohlasů máme na to, že areál, byť je to živý klášter, je přístupný veřejnosti a pomalu, ale jistě se opravuje.

Premonstráti uvažují o další obnově, a to barokního konventu, ve kterém sídlilo muzeum a nyní je prázdný.  Chtějí na to usilovat o dotaci z Evropské unie.
Uvažovalo se o tom, že by se budova barokního konventu nebo její část hned využila. Problém je, že potřebuje rekonstrukci, i když byla opravovaná relativně nedávno. Jak konkrétně bude objekt využitý, to sama ještě nevím a nechci dopředu prozrazovat, jaké máme plány a co je v jednání.

Když turisté přijedou do Milevska, co o něm vůbec vědí? Kromě kláštera jim toho asi moc neříká.
Většinou lidé přijíždí do kláštera a jediné, na co se poté zeptají, je, kam si mají dojít na oběd. Někteří také znají ZVVZ a to je asi všechno, co většinou o Milevsku ví.

Problémem podle představitelů radnice v Milevsku je také nedostatek kvalitních ubytovacích kapacit a to má za následek i to, že se tu lidé zdrží několik hodin a poté jedou dál.
Myslím si, že se situace v Milevsku zlepšuje, ale jako rodilý Milevčák tohle nedokáži úplně posoudit, protože potřebu ubytovat sebe nebo někoho jiného jsem v podstatě neměla. Ale říká se to.