Písecko má to štěstí, že  má dobré  spisovatele, ale snad ještě důležitější je, že jsou zde nakladatelé ochotní knihy s regionální tématikou vydávat.
Jedním z úspěšných autorů je archeolog a bývalý  odborný pracovník Prácheňského muzea  Jiří Fröhlich z Písku. U čtenářů zejména zabodoval knihou Stará Otava mezi Pískem a Zvíkovem, kterou vydalo Prácheňské nakladatelství  Jiřího Čížka.  Byla velmi rychle rozebrána  a ti, na které se nedostalo před dvanácti lety, mají znovu šanci. V knihkupectvích je druhé rozšířené vydání ze stejného nakladatelství.   Jiřího Fröhlicha jsme  se zeptali:

Na jaké novinky se čtenáři mohou těšit?
    Nově jsem zařadil sedmnáct obrázků, což  je  více než deset  procent. Jsou to  například  historické fotky z archivu píseckého fotografa Zdeňka Javůrka, obrazy  malíře Vojtěcha Říhánka, mapa kuriózní vojenské rakousko – uherské střelnice přes řeku
a podobně. V textu jsem zařadil nově vybádané údaje,  které se týkají zejména  mlýnů, doplněny jsou povodně, kompletně ta v roce 2002, a některé další novinky.

Kniha Stará Otava mezi Pískem a Zvíkovem není zdaleka vaše první autorské dílo. Můžete připomenout další? Co chystáte do budoucna s Prácheňským nakladatelstvím, případně s dalšími vydavateli?
     Jako autor jsem samostatně napsal: Sklárny střední Šumavy, Výsledky archeologického průzkumu (1989), Archeologické toulky po jižních Čechách (1990), Písecko v zrcadle archeologie (1997), Písecké hory známé a neznámé (1999)   a Zlato na Prácheňsku (2006). U dalších více než patnácti knih a monografií jsem spoluautorem. V odborném tisku mně bylo otištěno od roku 1967 několik stovek archeologických článků.
     V tisku  v nakladatelství PRAAM  je druhé doplněné vydání knihy Písecké hory známé a neznámé. S publicistkou Radkou Velkovou  máme v plánu druhé vydání Plaveckých historek v nakladatelství J&M  manželů Měšťanových. Po odchodu do penze je mojí prioritou zpracovat do tisku významnější archeologické výzkumy, na které dosud nedošlo.

Archeologie  byla vaším povoláním, ale také byla a je vaší celoživotním koníčkem. Je to tak?
     Archeologií se zabývám od svých jedenácti let, tedy pětapadesát roků.

Připomeňte čtenářům vaši profesní dráhu.
    Před příchodem do píseckého muzea jsem byl v Muzeu středního Pootaví ve Strakonicích. V píseckém muzeu jsem pracoval 22 let, do roku 2008 jako vedoucí archeologického oddělení. Jsem členem redakčních rad čtyř periodik, edičně a redakčně jsem připravil do tisku několik knih.

Na jakých archeologických nalezištích a s jakými výsledky jste pracoval na Písecku a jinde v republice?
    Ve své práci jsem se nespecializoval na vybrané období, v terénu jsem zachraňoval, co bylo potřeba, památky od paleolitu po novověk. Zkoumaných lokalit jsou stovky. Určitým zaměřením byla těžba a zpracování zlata a šumavské sklárny.

Měl jste příležitost bádat i za hranicemi naší země?
     V zahraničí jsem bádal pouze na Slovensku v Kremnici, kde se mi podařilo objevit několik zlatorudných mlýnů. Mezinárodní spoluprací byla účast na projektu mapujícím česká a bavorská historická ložiska zlata.
Hodně jste se věnoval rýžování a dolování zlata  na Písecku. Jak vznikala expozice s touto tématikou v Prácheňském muzeu v Písku?
     V roce 1992 jsem založil v Kestřanech soutěž v rýžování zlata, která se koná dosud. V Píseckých horách se mi na vrchu Kometa podařilo doložit ruční rozemílání zlaté rudy již od 13. století (do té doby byly známy pouze mlýny vodní). Nejsem autorem scénáře muzejní expozice, připravil jsem jen několik výstav.

Myslíte si, že Otava je stále zlatonosná?
     Ano, Otava je stále zlatonosná.  Koneckonců to dokládají i soutěže v Kestřanech. Nicméně to hlavní bohatství již vybrali naši předci, současná průmyslová těžba by byla nerentabilní a navíc by zatěžovala životní prostředí. Je dobře, že rýžování je již jen „sport".

Jaký svůj objev pokládáte za nejvýznamnější a jaký je váš archeologický sen?
    Archeologické sny již ve svém věku nemám. Z významnějších objevů jsou  to například nález první rytiny ze střední doby kamenné v Čechách, objev výšinných lokalit ze sklonku doby kamenné, kterými bylo prokázáno, že jejich obyvatelé nepřišli do jižních Čech ze západu, jak se dosud soudilo, ale z jiného kulturního středočeského prostředí,  objev první jihočeské nadzemní obytné stavby sloupové konstrukce ze sklonku doby bronzové, již zmíněné středověké ruční rozemílání rudy – poprvé doloženo v Čechách.

Jaké jsou vaše záliby a co rád děláte ve volném čase?
     Měl jsem to ojedinělé štěstí, že moje práce byla zároveň koníčkem. V penzi nechodím krmit holuby do parku,  ale v rámci byť omezených možností se snažím navazovat na svoji práci. Asi ne nadarmo se říká, že archeolog umírá v právě prozkoumaném hrobu.