"Myslel jsem, že připomenu 75 let života lékaře radiologa, kolegy i kamaráda Miroslava Rady, ale osud přání změnil a píši bohužel vzpomínku na přítele, který poslední popis rentgenového snímku udělal 28. prosince 2021 ve svých nedožitých 75 letech. Na druhý den jeho židle před monitorem, na kterou usedl v roce 1976, zůstala prázdná. Byl to další z píseckých doktorů, kteří skončili svou životní pouť v bílém hacafraku, kterým byla medicína takovým perpetuem, že do posledních dnů svého bytí byli aktivními zdravotníky nemocnice," vzpomíná na kolegu Jiří Holan.

"Mirek nastoupil do nemocnice v roce 1976 jako atestovaný chirurg, ale obor vzhledem k nemoci musel změnit a stal se rentgenologem. V roce 1990 byl jmenován ředitelem v té době ještě Nemocnice s Poliklinikou v Písku. To byla doba, kdy jsme se poprvé potkali. Já poptával místo v nemocnici a nemaje známých, kteří by mne doporučili a nemaje ani rodičů lékařů, nešlo o samozřejmou věc moci být doktorem v Písku. Tehdy nebylo jednoduché sehnat místo a vybrat si obor, který by člověk po absolutoriu lékařské fakulty, mohl dělat. Lékař dostal nabídnuto, co v té chvíli v nemocnici chybělo, anebo vůbec nic. Já byl zařazen do druhé skupiny a toulal jsem se po odděleních na tzv. kolečkách, která mi alespoň absolvovat jako Písečákovi byla umožněna. A pak jsem narazil právě na ředitele Mirka. Už se asi nedovím opravdový důvod, ale jednoho dne za mnou přišel a nabídl mi jako pendlujícímu lékaři nástup na radiologii. On byl radiologem, ale většinu času mu v té době zabírala práce ředitele. A tak jsem se stal díky Mirkově funkci ředitele zastupujícím radiologem. Za to jsem mu vděčný dodnes. Přitom jsem končil fakultu s myšlenkou dělat jakýkoliv obor, jen nebýt radiologem nebo patologem. A já jsem mu vděčný i za kumšt, který mě učil spolu s ostatními na oddělení a vděčný za historky, které nám vyprávěl. Ta doba těchto bardů byla celá protkaná prací v nemocnici, nekončícím smíchem, chápáním jejich geniality, byla krásnem úspěchů i proher nad diagnózami, byla školou uvědomění si vlastních schopností. Vedle lidí tohoto ražení, vědění a charismatu jsme mohli být, růst a tiše šoupali v pokoře nohama, měnili jsme hodnotový systém svých životů. Považuji to v tom svém za nesmírný dar, že jsme právě tohoto mohli být účastníky a o to víc mne mrzí jejich odchody, o to víc mne mrzí odchod mého přítele a učitele Mirka Rady," píše ve své vzpomínce.

Jedním ze zásahů hasičů na Písecku tento týden bylo vyproštění řidiče z havarovaného auta u Zhořského Březí.
Hasiči vnikli do bytu, ze kterého se ozývalo volání o pomoc

"Odchodem takových lidí postupně mizí tvář nemocnice polistopadového období. Nutno přiznat, že dnešní nemocnice je svými lidmi jiná, asi ne horší nebo lepší, ale jiná. Domácký esprit a blízké lidství, medicína hlavou a ručním kumštem jsou vytěsňovány moderními technologiemi, digitalizacemi, nastupující umělou inteligencí. Minimalizuje se subjektivní chyba, ale s tím mizí i subjektivní přístup, oční kontakt. Medicína roste, pacient se tím ale zčásti ztrácí a stejně tak naší generací tolik ceněná vzájemná spolupráce a sounáležitost včetně vztahu ke „svému“ špitálu," dodává.

"A jestli to čteš Mirku, tak ať jsi, kde jsi, přeji Ti smír Tvé duše a v koloběžce pořád dobitou baterii. Síla a čest Mirku," vzkazuje Jiří Holan