Z mládí se mi před očima vybavují každoroční zářijová putování, nejen naší rodiny, ale mnoha dalších, z Milevska do Sepekova na pravidelné Mariánské poutě, konané vždy v září.

Tehdy ještě nebyla vybudována silniční spojka mezi Milevskem a Sepekovem kolem, pro oblast tolik důležité, Janky, dnešních ZVVZ. Putovalo se po prašné cestě kolem Milevského potoka, za zvuků velkého množství různého hmyzu, poletujícího ptactva či hojně pobíhající zvěře. Moje děti však již zažily, a vnoučata zažívají, "putování" motorové, po již zmíněné silniční spojce.

Každoroční poutě byly, a pořád jsou, pro místní region velkou událostí. Mariánské poutní místo s milostnou sochou spravovali strahovští premonstráti.

Poutní barokní kostel Panny Marie z let 1730-1733 s deskovým obrazem Panny Marie Sepekovské, obklopen ambity v rozích a s oválnou centrální stavbou, se stal v minulosti cílem mnoha procesí.

Zavítal jsem tedy do obce, o níž je první písemná zmínka z r. 1243. Byla založena rodem Vítkovců z Prčice. Patří k nejstarším obcím na Písecku. Okolí bylo osídleno již v době bronzové a železné, což dokumentují mohyly v lese Chlumu. Mimochodem, v tomto lese roste každoročně velké množství hub.

Turista, který zavítá na Sepekovsko, jistě bude obdivovat mnoho krásných lesů, rybníky i říčky. Z rybníků je dobře známý Chobot. Nad ním, asi dva kilometry východně od vsi, stávala v minulosti tvrz Skalice, postavená Vítkovci. Podle některých byla prý rodištěm Záviše z Falkenštejna.

Sepekov je v současnosti opět městysem, ležícím asi pět kilometrů jihovýchodně od Milevska v nadmořské výšce od 420 do 475 m, nachází se v jižní části Středočeské pahorkatiny. Jeho zeměpisné souřadnice jsou uváděny takto: 49 stupňů, 25 minut, 43 vteřin severní šířky a 14 stupňů, 25 minut, 5 vteřin východní délky.

Status městyse byl obci vrácen 10. října 2006.

Má také výhodné dopravní spojení. Vede zde železniční trať Tábor-Písek-Ražice či silnice 1.tř. Tábor-Milevsko-Rožmitál pod Třemšínem.Škola zde byla zřízena již v r. 1684, ale neví se přesně kde měla místo. Současná místní škola má své významné místo a postavení v životě obce, několikrát jsem ji také navštívil. Před 36 let jsem v ní také prováděl výzkum pro svou diplomou práci. Zavítal jsem k ní i tentoktát, i když jen z venku, byly totiž prázdniny.

Zašel jsem i na fotbalový stánek místního oddílu. Jeho fotbalisté "vykopali" řadu pohárů. Tvrdost fotbalového trávníku jsem, v mnoha utkáních, pocítil na vlastní kůži i já.

Pokud se budete chtít občerstvit či najíst, doporučuji hotel Pecka u vlakového nádraží. I toto místo má pro mě půvab v tom, že jsem v něm v r. 1977 měl svatební hostinu a unesli mi ženu, kterou jsem pak vykoupil v branické hospůdce.

Před svým odjezdem jsem nezapomněl položit kytičky na hrob svých rodičů i dalších příbuzných, zavzpomínat na minulé krásné chvíle v jejich přítomnosti a také si pořídit snímek poutního kostela.

Josef Fuka